čtvrtek 21. listopadu 2013

Zchudlá šlechta

V poslední době mám pocit, jako kdyby mě všude oblopovali naši severní sousedé, Poláci. Jako kdyby v České republice posílili PR, bez legrace. S Polskem se více méně teprve oťukávám, zůstala jsem dokonce ušetřena i pološílených nájezdů do Klodzka v devadesátkách. Teď čtu o Polsku a Polácích články, jak moc nás milují a my na ně prý jen prdíme, věnuju pracovní čas polskému designu, kamarádky mi říkají, jak prý jsou skvělé polské mléčné výrobky, všude na mě vyskakují inzeráty na polskou módu a shodou okolností dokonce letos na pravidelný adventní víkend nejedeme mile rozjímat a horečnatě nakupovat do Německa ani Rakouska, jako jindy, ale do Wroclawi. A přiznávám se, že se fakt těším a jsem zvědavá. To všechno dohromady mě trklo a podívala jsem se tak trochu na zoubek polským panelákům. Pokračujeme po jednom z minulých příspěvků o betonovém doupěti...  

Začala jsem u interiérů a hned první mě zaujal tak, že vám ho musím představit. Je to byt mladého páru, Kuby a Agáty. Přestože polštinou nevládnu a strýček Google je sice všemocný, ale jeho překladatelské schopnosti ještě mohou být pilovány, pochopila jsem, že:
  • A+K=VSL
  • jsou mladí a neklidní
  • mají hluboko do kapsy
  • touží po vyokých stropech a štucích starého bytu, ale skončili v paneláku. 

Myslím, že je to úplně klasický scénář. Místo bytu v centru sídliště, místo sto metrů s pokojem pro služku garsonka, tady konkrétně 31 metrů čtverečních, což je tedy vskutku partyzánské. Byt ale kompletně předělali, zdi napatinovali, na strop přidělali štuk, v koupelně nainstalovali tak trochu zámecké baterie.


Bydlení na mě přesto působí lehce bizarně, asi jako sídlo zchudlé šlechty. Ten byt je pro mě někde na pomezí světa polystyrénových stropních panelů a výprodeje v Ikea. K paneláku mi prostě nějak nesedí, i když se autoři-obyvatelé snaží držet trendu a celkem i jednoty stylu. Asi k tomu podivnému dojmu z interiéru přispávají i značně nekvalitní fotky a v reálu to vypadá skvěle, i když můj čálek kávy to úplně není. 


Přesto myslím, že by A+K měli dostat metál za odvahu, že se (nejen) paneláku nebojí, za to, že o domově uvažují s láskou a péčí (to se u nás, myslím tím v postkomunistických domácnostech, stále ještě nevidí tak často) a za to, jak jsou jiní - třeba okenní rámy mají v černém provedení - což je asi dost rebélie. Těšte se, mapování obrody panelu po Polsku bude v některých dalších příspěvcích pokračovat. 
 

 
  
 zdroj fotek zde

Žádné komentáře:

Okomentovat