středa 30. října 2013

Stydlivé linky

... po ostudně dlouhé přestávce mi stejně nezbývá čas na pořádný post, i když se náměty už nedočkavě třesou připravené v kolonkách na vypuštění ven do světa. 

Dnes tak chci jen upozornit na dva zajímavé články, které jsem v minulých týdnech zaznamenala.

První je rekonstrukce panelového domu v Rožnově pod Radhoštěm, která se vskutku povedla - čtěte na Lidovkách.

Druhý vypráví o paneláku v Moravské Třebové, který se rozhodl jít proti všemu dosud známému, odstřihl se od centrálního vytápění a pořídil si tepelné čerpadlo. Tedy spíš jeho obyvatelé :) Esteticky (na rozdíl od předchozího) to je ovšem hodně, velmi hodně na štíru. Čtěte na iDnes.cz.  



pondělí 14. října 2013

Nemůže nebýt - na dotek.

No jasně, pár slov o Designbloku. Bez toho nelze existovat a je to dobře - je to stále ta největší a nejlepší přehlídka designu, jakou v našich luzích a hájích máme. Letos jsem ale silně pod vlivem a jen tak něco mě neuspokojí. Pod dánským vlivem. Fakt mi stačily jedny svátky v Kodani na to, abych pochopila, kolik práce tady ještě máme před sebou! (A omílám to v každém druhém postu tak, že už vás to musí štvát a já si říkám, co mě ovlivní na příští rok :))

Místo toho, jak všichni teď vzdychají, jak to bylo úžasné a takové a makové, budu referovat "prudce" prakticky a zpravodajsky. Protože o všech highlightech si můžete nalistovat v milionech časopisů a na každém webu, vybrala jsem vám pár věcí, co se mě dotkly, když jsem se jich dotkla. Doslova.

1. Kamna Malmö od Lucie Smyslové - Ateliér Design interiéru - Fakulta umění a designu UJEP - Ústí nad Labem.
Vůbec to tam v tom Ústí neznám, ale asi se tam konečně budu muset vypravit, když se tam rodí takovéto věci. No neuchvátila by vás nádherná betonová kamna od holky, co se jmenuje smyslová, zrovna když koketujete s chalupářstvím? Jasně, že uchvátila. Tentokrát nepálila, byla na nádraží.

 
 
 
2. Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Jednička * hvězdička pro Kaspen/Jung von Matt.
Poznámky pod čarou, malé hvězdičky s doplňujícími informacemi, zataženo za černým sametem. Podle textu tvůrců se jednalo o: "projekt několika art directorů, textařů a accountů komunikační agentury Kaspen/Jung von Matt, kteří se nechali inspirovat jedním z největších nepřítelů jejich reklamních konceptů. Hvězdičkou, která dovoluje křičet lež a šeptat pravdu. Poznámkou pod čarou, která uvádí na pravou míru kreativní ztvárnění nudných obchodních sdělení plných nereálných úrokových sazeb a nesmyslných podmínek a vrací je tak zpět do racionálního světa byznysu.
Skupina ve své sérii produktů vystavených na Designbloku zkoumá, jak by mohl vypadat produktový a módní design, kdyby se při jejich tvorbě použil stejný postup, s jakým se dennodenně setkávají při práci v reklamě. Současně se ptá, zda skuteční designéři nezačali pracovat podobným způsobem. Návštěvníci výstavky proto dostanou vlastní hvězdičky, díky nimž budou moct uvést na pravou míru cokoli, co se jim nebude zdát, ať už na Designbloku, nebo kdekoli jinde."

 
A tak zde bylo k vidění třeba "Nene" (aneb jojo pro nenapravitelné pesimisty - hračka, která vypadal kupodivu stejně jako jojo, jen byla nefunkční), triko bez otvoru na hlavu, váza bez dna nebo lampa s vnitřním světlem zalitým v betonu. Vše u Kafky ke koupi, vše měkké ve své pravdivosti.
 
 
3. Jedním dechem do skla: Městečko od Michaely Tomiškové a Jakuba Janďourka.
Tohle jste nejspíš zaznamenali také. Třeba nádherné městečko, vesnička, hora nebo krajinka ze skla. Když jsem vzala do ruky jejich miniaturní tovární komín, teprve jsem pochopila, proč je to sklo kouzlené dechem! Musíte zažít.
 
 
   
    
4. Stoličky. Z Ateliéru produktového designu, zase FUD UJEP.
Prosté a účelné, přesto krásné. Sedělo se na nich pohodlně! Nejlepší pro mě zelený kmen Petry Mullerové a černá vlna Aleše Kachlíka.




5. Heineken jako od Louisiany. Místo, kde vám svítila láhev a v hlavě vám svitlo, "kde už jsem tohle viděla". Ano, v dánském muzeu moderního umění v Lousianě, od Yayoi Kusama, nádherně šílené japonské umělkyně. Letos oslavila 84 narozeniny.


6. Pavilon. Trochu mimo hlavní dění.
Keramická naděje na závěr. Stane se z vinohradské chlouby zase pýcha čtvrti? Snad jo. Vzpomínám na dobu nedávnou, kdy jsem v sousedství pracovala a každá návštěva dole umístěného Alberta bala očistcem. Dům duchů až to bolelo. Dnes dlažba od firmy Mutina, kterou navrhla Patricia Urquiola, je zatím dobrým příslibem. Snad to tak nevnímám jen díky své chalupářské vlně. Uvidíme, začátek dobrý, všechno dobré.


neděle 6. října 2013

Pro voyaery III.: 60 bytů s hádankou. Perličky.

Na začátek ještě jedna malá informace těžce/lehce od věci: i dnes pokračuje v českých luzích  a hájích Den Architektury. Vyrazte! Ale ještě předtím si naposledy zatipujte, kdo kde bydlí...

Na poslední okénko do šedesátky bytů jsem vybrala drobné perličky, které nejsou ani dramaticky krásné, ani nijak extra překvapivé, ani nevynikají ohyzdností, aby se dostaly do předchozích dvou výběrů, ale přesto si pozornost dle mého zaslouží.

1: Tady fakt nastartujte svou pozornost. Tady nutně musí bydlet skutečně výjimečná osobnost. Z čeho tak soudím? Ačkoliv všechny (!) ostatní byty v celé knize mají zmodernizovaná plastová okna, tady zůstala původní, krásná, protože viditelně repasovaná, zdvojená špaletová okna s kovovou kličkou! A všechno je vůbec jinak: žádná sedačka, ale postel před knihovnou... co dodat.



2: Obraz první - kuchyň běloskvoucí s hladkými liniemi, bílou beztížnou lesklou podlahou. Vzadu vykukuje historické křesílko. Obraz druhý - nábytek s pamětí, měkoučká podlaha a moderní obrazy. Bojovala tady duše s tělem?
 


3: V koutě basa od primasa, na podlaze lynchovská dlažba. V centru pozornosti pořádný jídelní stůl, kde se děje vše důležité: bouchá se do něj pěstí, je-li třeba a spokojeně se stoluje. Hudba je zdejší vesmír: jak jinak si vyložit disko-kouli v kuchyni...
   


4: Vítejte v katalogu. Vše je tak, jak má být. Dokonalé sladění barev, materiálů, tvarů a poměrů prostoru. Profesionální interiér pro profesionální bydlení.



5: Mañana znamená zítra. Tady se neřeší. A když už, tak maximálně centrování kola. Ukulele v křesílku a lesklý ořech "prvorepublikové" komody.


 
Všichni tito lidé bydlí v paneláku: 
 
1: Novinářka (62 let), bydlí zde 30 let.
2: Bioložka (37 let) s manželem umělcem, malířem (39 let). Mají dvouleté děcko a bydlí zde 4 roky.
3: Umělkyně (36 let) s manželem, kulturním manažerem (35 let) a 4 dětmi ve věku 4, 7, 9 a 13 let. Bydlí zde 6 let.    
4: Univerzitní kulturoložka (40 let), s jedním dítětem (2 roky). Žije zde 11 let.  
5: Studentka (21 let), bydlí zde rok.
 
Tak co na to říkáte? Přiblížil se váš tip alespoň trochu realitě? Po prostudování téhle knihy se odvážím skálopevně tvrdit, že nejen šaty dělají člověka (což doufám už všichni dávno víme), ale i byt odráží obyvatele a opačně. A to dokonale. 
 
Soudím tak přesto, nebo právě proto, že je to občas nadmíru zarážející - jedna z perliček, na které vás navedu: všimli jste si třeba u kulturoložky doma (obr. č. 4), že by prostor sdílelo kromě dospělé ženy i dvouleté dítě? Já ne. Stopy zahlazeny. Dál zkoumejte sami, je to tak nejlepší!    
  

pátek 4. října 2013

Rychle na Den architektury

Meteleskově-blesková pozvánka (ano, jedná se o typicky estonský formát pozvánky) od Míši Hečkové z Plechárny na zítřejší akci na Černém Mostě! Čtěte, bděte, jděte!


Den architektury na sídlišti Černý Most - Mezi sídlištěm a městem, 5. 10. od 14:00 hodin
(sraz u Farní Charity Černý Most, ulice Bobkova 34, metro Černý Most).

Černý Most je jedním z opomíjených pražských sídlišť, které je dlouhou dobu spojováno spíše s negativními ohlasy. První etapa výstavby sídliště Černý Most začala vznikat koncem 70. let v místech, kde se dnes nachází  stanice metra Rajská zahrada. Od poloviny 80. let pak pokračovaly další etapy výstavby Černého Mostu II, které se rozrůstaly na východ směrem k Pražskému okruhu. Zde  se v průběhu 90. let začalo utvářet  centrum Černého Mostu a to v podobě rozrůstající se zóny obchodních domů v blízkosti stanice metra a autobusového nádraží Černý Most. 

Hlavním cílem  procházky  je  poukázat na specifickou urbanistickou vizi čtvrté z etap výstavby obytného souboru Černého Mostu rozkládající se u stanice metra Černý Most,  která byla vypracována těsně po revoluci architekty z Ateliéru Héta. 

Procházka začne prohlídkou obytného souboru č.4 a to od místa Farní charity Oázy, která se nachází v jednom z obytných bloků souboru v ulici Bobkova v blízkosti stanice metra Černý Most. Poté se přesune do starší části panelového sídliště  navrženém podle původní studie ze 70. let projektovým ateliérem pod vedením arch. M. Vajzra. Zde bude možné vidět model základní koncepce výstavby obytného celku sídliště Černý Most, kterému v rozvržení formy i funkční náplně jednotlivých architektonických hmot měla podléhat i výstavba č. 4. Následovat bude přemostění pěší lávkou přezdívanou jehla přes komunikaci Ocelkova na území 5. výstavby Černého Mostu. Ta byla navržena kolem roku 2000 také architektonickým studiem Héta. Odtud se procházkou parkem dostaneme k objektu Plechárny v Bryksově ulici, která představuje nedávno otevřené komunitní centrum se sportovní zónou, multifunkčními prostory pro zkušebny, grafická studia a klubovny.  

úterý 1. října 2013

Zajímá vás, jak to dopadlo v Košicích?

Vzpomínáte na Památník lidové architektury od Tomáše Džadoně? Tak už jim tam ty roubenky stojí a tady máte autora na snímku.


Když o tom dnes už psal i Blesk.cz, musím zde realizované dílo nutně opublikovat také, no uznejte sami. Fotografie jsou z facebookové stránky Památníku.
 
 
Mimochodem, na konec galerie fotografií jsem přidala ještě jednu "podobnou" fotku. Je to dům na střeše paneláku, ale více na východ, v Kyjevě. Myslím, že by se na tom zcela příkladně mohlo učit co je a co už není umění.