čtvrtek 5. září 2013

Příští návštěva Berlína

Nevím, jak vy, ale já tahle babí léta miluju. A stejně jako každý rok, i letos mě chytají cestovatelské roupy. Takže už vím, kam jedeme na Vánoce (ač to může znít bláznivě, pokud se i vy chcete někam vydat, ding-dong, hodiny rezervací už bijí na poplach!) a další destinace mám v hledáčku.

 
 
A také už vím, kam se stoprocentně vydám, až zase někdy pojedu na výlet do Berlína. Do berlínského bunkru z roku 1942. Stojí na jednom z nároží v Berlin Mitte a obývá ho "mozek" a sběratel umění Christian Boros (mimochodem, Christian je typický Berlíňan: narodil se v jihopolském městě Zabrze, což může být také pěkný tip na výlet) s manželkou Karen a synkem. Ne, že bych se k nim vetřela na návštěvu, i když jak můžete vidět z fotek, které jste už možná taky zaznamenali (pochází z famózního FvF webu), rozhodně by to stálo za to. Chci navštívit privátní galerii umění, kterou v bunkru provozují. Prohlídka stojí deset euro a musíte se opravdu dostatečně dopředu online objednat.      

 
 
 
Jejich životní prostor a domov mě doslova fascinuje. Pět pater betonu o osmdesáti(!) pokojích, s bazénem na střeše, koho by to nefascinovalo. A hlavně, takhle nějak jsem si vždy představovala životní styl a způsob myšlení ve vile Tugendhat. Ano, nemyslím si, že bych byla divná, když říkám, že z fotek interiéru domova jednotlivých lidí lze vyčíst i způsob jejich myšlení. Bezkonkurenční kombinace středověké malby a holé betonové stěny vyžaduje od člověka vystoupit z té klišovité komfortní zóny vlastního stereotypu. Navíc, tenhle bunkr je pro mě prostě oživlý děj knížky Skleněný pokoj. Ta ložnice, ten fialový intelektuálský samet!     

 
 
 
 
 

Zajímavé je i Christinovo vyprávění -jestli si najdete chvíli, podívejte se na jeho FvF medailonek. Z jeho života a minulosti by mě toho asi zajímalo i víc.

1 komentář: