pondělí 30. září 2013

Pro voyaery II.: 60 bytů s hádankou. Ty... jiné

Sonda do hlubin panelákových duší pokračuje. tentokrát to jsou byty, kterých se dost možná budete bát. Já se bojím. Značka: náměty na horor.

1: Bezkonkurenčně nejzámečtější interiér v celé publikaci. Má to grády: polystyrénový kazetový strop, baldachýny z polyesteru, papírové tapety, zlatý telefon a krajinky. Jedenáct smetišťáků z deseti.    


2: Nevím, jak se lidé do té sedačky dostávají. Vždyť tam není přes to koženkové křeslo ani k hnutí! Zalehnout a zhebnout. Kazetový strop v provedení de luxe.


 
3: Psychedelické vzory, kino sezení style. 





4: Velcí milovníci přísného tvarosloví a shody přísudku s podmětem. Okna ve stejné úpravě jako stěna. Tzv. zarovnání do rakve. Zaplaťpánbůh, že to ta oranžová voživuje.



5: Cirkus bude! Odpolední představení vyhrazeno pro fajnšmekry. Tady jsem plná rozporů, zda to sem zařadit, protože tohle je tvořeno s láskou. Fakt.



 
6: Velká stěna, kazetové stropy... má to všechno. Ale je to kupodivu světlé (ani jsem vám sem nefotila ty zástupy černočerných černokněžnických sedaček a stěn...) a má to něco, co jsem v jiných bytech neviděla ani v této publikaci a obecně se to příliš nevidí: obří mražák přímo v obýváku! Tak co, tak už se bojíte :)?


 
Všichni tihle lidé bydlí v paneláku:
 
1: Sekretářka (57 let) s manželem (dlaždič, 58 let), bydlí zde 29 let
2: Důchodkyně, pracovala jako sekretářka (66 let), bydlí zde 30 let
3: Pečovatelka, aktuálně nezaměstnaná (33 let) s manželem údržbářem, aktuálně nezaměstnaným (40 let a jedním děckem (13 let). V bytě bydlí 2 roky.
4: Sekretářka (31 let) s manželem autozámečníkem (38 let) a dítětem (7 let). Žijí zde 7 let.
5: Prodavačka, matka samoživitelka (33 let). 4 děti: 5, 11, 12, 15 let. Žijí zde jeden rok.   
6: Manželé z Konga. Žena je v domácnosti (35), muž elektrikář (39). Žijí zde s 5 dětmi: 2, 4, 6, 7, 13.  
 
Taky jste našli odpovědi na spoustu otázek? Třeba že paní z obrázků č.2 je jedno, že se dozadu do pohovky nedá dobře dostat, protože v bytě žije jen sama? Že asi hodně času tráví v bytě č. 3 u televize a tak jim kino posezení náramně vyhovuje? A další příběhy netřeba popisovat... nechávám na vás a vaší bujné fantazii. V paneláku to vře :)!
 
Příště se ještě těšte na byty, které nějak zvláštně vystupují z řady.


neděle 29. září 2013

Heather se loučí se zářím

Podzim patří vřesu. Paní květinářka mi poradila, že tahle květináčová úprava vydrží i u nejhorší pěstitelky v okrese, klidně přežije mrazíky a i v zimě bude stále krásná. Stačí jen obměňovat dekorace. Nastartovala jsem letos podzimně-zimní balkonovou sezonu s malými dýněmi. 
  
 



Těším se z krásného babího léta, doufám, že vydrží co možná nejdéle. Hodí se i k snění. Vřesy a dýně - okamžitě mě napadají britské ostrovy a New York. Skotská vřesoviště, pěstěné zahrady sídel. Manhattanský Fort Tryon Park... užívejte podzimu!


pátek 27. září 2013

Pro voyaery: 60 bytů s hádankou. Ty pěkné

Máte skryté sklony k voyeurství? Tak jste tady úplně správně. Ke svátku jsem letos dostala knížku, která je pro lidi s podobnou úchylkou (někdy se tomu taky říká kulturní antropologie, modří vědí), kterou jsem si dlouho přála. Jmenuje se Plattenbau Privat - 60 Interieurs a je od dvojice fotografek Susanne Hopf a Natalji Meier.


Dámy se pustily do práce s panelákem. Vyfotily 60 a 1 krát byt té samé identické dispozice. Jednou jako prázdnou skořápku, šedesátkrát jako domov různých lidí, kteří v něm bydlí různě dlouho. Jako bonus u fotek není hned přímo řečeno, o jaké obyvatele se jedná. Je to jako hádanka, s výsledky na konci knihy. Ve výsledcích je i povolání obyvatel. Abyste se pobavili alespoň trochu jako já, i tady najdete popisky až na konci textu, pod fotkami.  


Kniha je z roku 2004, takže i fotky interiérů by asi dnes vypadaly zase trochu jinak. Přesto jsou některé interiéry skutečně skvělé a nadčasově zařízené. Dnes jsem vybrala ty pěkné. Líbí se mi v nich ta atmosféra, nebo jednotlivé kousky hezky pospojované dohromady. Příště vám ukážu ty... méně pěkné, ehm.

Na začátek onen prázdný byt, typ P2.12, jeden z nejčastějších "modelů" endéráckých paneláků.


 
 
1: Ne, že bych tenhle byt viděla jako nějaký hit, to vůbec. Ale tak nějak mě napadlo, že takhle vypadal asi v představách tvůrců.
 


2: Černobílá elegance. Bar. Krásné židle, které čas nekazí. Okna bez záclon a závěsů. na parapetě zdobené svícny, kombinace starého a nového.



3: Láska na první pohled. Retro, ratan, krásný obnažený betonový panel. Plechová skříňka z Ikea, volný prostor.



4: Tady se mohutně bouralo. Kuchyň našla nové místo, v bytě jsou dva Klippany, pruhovaný a žlutý. A zase ratan. Na přelomu tisíciletí to byl evidentně hit i u sousedů. A zase se mi líbí to samé - okna bez textilu, hladké plochy a kombinace starých kousků a nových. Bezvadná knihovna. Tam se musí sedávat a popíjet vínko!



5: Kov a Klimt. Duch třicátých let. Ty židle v jídelně!


 
Všichni tihle lidé bydlí v paneláku:  
 
1: Diplomovaný ekonom (50 let), s jedním synem (26 let), v bytě bydlí už od roku 1980.
2: Prodejkyně zájezdů (24 let) a webdesigner (34 let), v bytě bydlí půl roku.
3: Umělec (34 let), v bytě bydlí 5 let.
4: Učitelka (47 let) a stavební inženýr (48 let), se dvěma dětmi (13 a 20 let), v bytě bydlí 6 let.
5: Novinářka (46 let), s jedním synem (12 let), v bytě žije 12 let.    

čtvrtek 26. září 2013

Odborníci stárnou

 
Jsem pro všechny rekonstrukce a zlepšováky, ale trochu mě děsí, když slýchávám vrčet mašiny a stavebního povolení nevidím... Krátký článek pro všechny, kteří se chystají rekonstruovat, čtěte zde. Všechno v něm psané a zmíněné zní tak samozřejmě, ale přesto se to v reálu neděje.

 
 
Mimochodem, moc se mi líbí, jak má každé médium "tu svou" panelákovou ilustračku. Mediafax vždycky Barrandov. Pochopitelně. Mafra Berlín. Donedávna :) Pěkný poslední zářijový čtvrtek!   

Vietnam na balkóně

Dřív, než se zima zeptá, co jsme dělali v léta, je potřeba se přiznat. Přiznejte se vy všichni, co jste seděli na balkónech a měli tam rohože.



Česko je země rohoží. Rohožová velmoc, doslova. Nechápu to. Uvědomila jsem si to před lety, když jsme s jedním známým seděli v Bruselu u piva a rozebírali - s klasickým hospodským všeználkovstvím - tamní architekturu.



I v srdci unie jsou činžáky jak paneláky, ale vypadají, tak nějak, civilizovaně. Přišli jsme na to, že lví podíl na tom má i chaos na balkónech a balkónové zástěny.


Je neuvěřitelné, jak všechny české hobby-markety byly schopné zavalit rákosem české domácnosti. Rákos, ze kterého bývaly všude stropy a který se chovával pod omítku, se pyšně vystavuje jako přírodnina, hodná obdivu. Nejkvalitnější to samozřejmě je, když se bambusem obmotá i plot okolo domu, a když se to pak začne prověšovat, lámat a drolit. Vietnam, mámo, a ani jsme nemuseli vytáhnout paty z domu! Jak nebývám militantní, tak zarákosované balkóny mi jsou živnou půdou pro možné deviantní chování.

zde 

 
 

Potištěných zástěn je nesmírné množství. Kro mě klasických nejjednodušších nejdnobarevných či pruhovaných z řetězců jako jsou Ikea či Tchibo, se dá sehnat všechno s od muškátů po obkladačky. Tištěné.

 
Umělý ratan...
 
... nebo snad přirozené světlo? Elektrárna na balkoně.
 
 
A tak, než se definitivně uloží balkóny k zimnímu spánku, si projděte pár inspirací na příští rok. Zástěny mohou totiž být i třeba z PVC. A stejně tak mohou být vkusné... i méně vkusné. Soudy nechám na vás, ale doufám, že vás galerií pobavím. Co takhle nesmyslně pije krev vám? 

úterý 24. září 2013

Zažít město jinak

V sobotu jsme se vypravili zažít město jinak. Pro nás byl vůbec zážitek zažít město jinak než každodenním shonem jako klidnou procházku, protože na ty se už bohužel v poslední době nějak moc nevydáváme, ale samozřejmě, že padly všechny ty "povinné" zastávky, jako je třeba Smetaňák bez aut, i s panelovou diskuzí. Jsme vzorní hipsteři.
 
Nej-jinačejší ale pro mě byla návštěva Colloredo-Mansfeldského paláce, kam jsme zapadli před Karlovým mostem. Návštěvu dokonale opraveně-neopraveného paláce doporučuji všem.
 
Omluvte neumělou mobilní foto-dokumentaci. I když vlastně ne. Je taková správně nesmělá, stejně jako ten palác, plná prazvláštního přetaženého světla. Urputně přesné a vyladěné fotky by mu sebraly duši. Duši té noblesní ošuntělosti a brutálních socialistických zásahů, vypínačů v tapetách a odřených rámů zašedlých zrcadel a stále funkčních, staletých zlacených kliček na oknech...          
 






Alkovna - kdysi ložnice - před desetiletími vzorná kancelář ČSAV, dnes opět prázdný prostor pro fantazie.


Pokojík s výhledem na obě strany ulice. Zná ho každý, kdo kdy šel třeba na Karlův most. Na druhé straně pokoj hledí na Klementinum. A narodila se a vyrostla tady Bára Basiková.


A tady se, mimochodem, natáčel prý Formanův Amadeus. Jak říkám, zajděte si tam.