sobota 3. srpna 2013

Na Pankráci, na malým vršíčku, stojí pěkný...

... stromořadí. A za ním mohl stát krásný panelák. Opravený, s terasami, dokonalý pro běžný život. Ale nestojí. Proč, to netuším, nejspíš šlo jen o plány pro plány... To ale není na překážku v představách.  Dům navrhl Michal Kuzemenský s My Architekty (už jsem psala o jeho ročence české architektury).


Mělo jít o terasovou nástavbu na stávající panelák. Čtyřpatrový blok ze sedmdesátých let by rázem doslat dva bratříčky navíc. Tedy jen tolik, kolik by unesl. Přístavba byla vymyšlena tak, aby nijak neohrozila ani komfort (v realitě by to ale samozřejmě bylo mezích zákona) "domorodých" obyvatel a nevymýšlely se ani nesmyslné nerealistické blázniviny. To je to, co se mi líbí. Ta obyčejnost.  



 
Byty a terasy jako šuplíčky v domečku pro panenky, jako krabičky od sirek. Aneb síla je v jednoduchosti. (Od věci: před dvěma dny jsem na Jungmaňáku na koncertu Lenky Dusilové potkala spolužáka z gymnázia, deset let neviděného. Ve druhé větě mi vyčetl, že v článcích používám zdrobněliny a že to zní úchylně. Tak promiň, Petře a vy všichni další, které to dráždí, sama nevím, proč to tak píšu, nahodilost roztomilé mysli:)?)



 
V takovém domě by se mi líbilo. S výhledem na Prahu, pod střechou. To bych možná i tu Prahu 4 akceptovala, neboť, ač nevím proč, dosud mi ještě k srdci nějak nepřirostla...


Kdyby se přestavba realizovala, stromořadí by rozkvetlo. Ta ulice by rozkvetla, z komunistické šedi Smutku by se vylouplo Město. Třeba na ještě dojde...

Žádné komentáře:

Okomentovat