úterý 6. srpna 2013

Jak vypadá český byt?

Přemýšleli jste o tom někdy? Na tuhle myšlenku mě přivedl rozhovor s Danem Petrem, zahradním architektem a zakladatelem a majitelem brněnského Novoretra. Dan v něm říká, že Češi nevnímají nic z toho českého, co mají okolo sebe, jako originály. Při brouzdání sítí zjistil, že různé státy a národnosti mají styl bydlení, domů a zařízení celkem jasný, je poznat Německo i Francie. Jak ale říká, "u nás když koukáš na nějaké fotky z bytů, tak nepoznáš, že je to třeba český". Dan to má doma skutečně osobité, jak se můžete přesvědčit na Bytech & lidech, kde rozhovor vyšel. Mě se snad ale ještě více líbí jejich zahradní pergola, která svědčí o tom, že v Brně nechodí kovářova kobyla bosa.


Ale zpět k tématu: vzápětí jsem si klikla na jiný rozhovor, taktéž s mladým, tentokrát bytovým architektem, Tomášem Havránkem a do očí mě prásknul titulek "Češi rezignovali na vkusné bydlení". Havránek mluví o tom, že ani peníze nejsou zárukou kvalitního a vkusného bydlení a rozumně mluví i o bydlení v paneláku:
Bydlení v paneláku nepovažuji úplně za tragické a odstraněním nekvalitních materiálů zůstane na málo metrech čtverečních poměrně funkční, logická a jasná dispozice. Lidé však musí zohlednit fakt, že panelový byt je určen pro bydlení ve městě. Jde do jisté míry o kolektivní a malometrážní bydlení. Pokud chce někdo v paneláku vytvořit bydlení typu à la Provence nebo navrhnout chalupářský interiér, nepochopil asi, v čem bydlí, a měl by se přestěhovat na vesnici nebo za město. Venkovské styly vizuálně vycházejí z jiných potřeb a funkcí používání interiéru. Má-li tedy člověk jasno, kde chce bydlet, lze v paneláku docela dobře a kultivovaně žít.

Ovšem, dvakrát o ne zrovna ideálním českém bydlení, ve stejný den? To už nemůže být náhoda.

A vzpomněla jsem si na projekt Obejvák od agentury Kaspen/Jung von Matt. Měl by v něm žít průměrný, typický Čech. Takže malá rekapitulace, aneb co z toho máte doma vy?
  • plastová okna, bílá
  • hliníkové horizontální žaluzie
  • bílé záclonky se vzorem na dřevěné garnyži
  • dveře ze světlé dýhy se skleněnou výplní a kovovou ergonomickou klikou
  • bílé starší topné těleso s dělenými žebry 
  • dveře mezi kuchyní a obývákem jsou vysazené jako pokus o moderní propojení prostoru
  • buková laminátová podlaha
  • dvě stěny jsou žluté, ostatní bílé
  • buková dýha kam se podíváš
  • v koutě je "uložen" vysavač
  • u PC koutku je kancelářská, černá, koženková židle na kolečkách
  • v policích je málo knih, zato dosti skla, porcelánu a "sbírek" 
  • jedna stojací lampa s čtecí lampičkou a bodovky na rampičce na stropě
  • fíkus a dracéna jsou v bílém plastovém květináči na skříni, parapetu i na zemi

 







Je vám z toho taky tak trochu úzko? Dal by se podobně popsat pokoj vašich přátel v Evropě, ať už je máte v Německu, Holandsku nebo v Anglii? A byl by výsledek podobně smutný? Je to fakt typicky české? Co je to "ono typické"?

Aby toho nebylo málo, celou tu představu bytové "typičnosti" mi totiž pomíchal do Čech pomalu, ale jistě přicházející katalog IKEA 2014, který do jiných zemí už dávno přišel. Prolistovala jsem si ho online a byla a jsem u vytržení. Tohle že je "typická" IKEA? Neznámé nové kousky nikoho v novém katalogu nepřekvapí. Ale tady je všechno jinak - naprosto nová, až divoká barevnost, nestandartní kompozice,  převládá zvláštní styl, který bych snad nejblíže označila za hipsterský minimalismus. Něco mezi multi-kulti Berlínem, současným minimalistickým Japonskem a barevným vodopádem australského Est Magazínu. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, kdepak, jen je to zarážející, že je to nezvyklé a neočekávané, že je to... málo skandinávsky typické? Co se to tady, sakra, děje za revoluci?          







Mimochodem, nemůžu se už dočkat, až budu mít české vydání v ruce. Letos si IKEA prý docela dobře pohrála s rozšířenou realitou, jak můžete vidět na inspirativním videu... tak jsem zvědavá na můj rozšířený reál u nás doma. A to mě tak napadá, že "typičnost" se asi odkládá na neurčito.


    

Žádné komentáře:

Okomentovat