pátek 12. července 2013

Kolínský kubismus II.

Hlavním impulsem naší cesty na východ byla Bauerova vila. Navrhl ji Josef Gočár a stojí na dvoře statku. Teď to vypadá trochu komicky (bizarnost blízkých hospodářských stavení je navíc umocněna lehce naddimenzovaným parkovištěm, kde nikdo kromě nás v době naší návštěvy nebyl...bohužel) a troufám si tvrdit, že podobné to bylo i v době výstavby. Vila sama o sobě je nádherná. Půvabu neubírají ani hygienické nemocniční návleky, kterými si návštěvníci na příchodu do vily musí zkrášlit boty. A jejichž jsme nebyli zdaleka první uživatelé.

 
 
 


Všimněte si mement jednotlivých epoch. Tak třeba Gočárem navržený velkorysý plot s kubistickou bránou se prý plně nikdy (až do doby nedávné) nerealizoval. Prostě bylo lepší mít to hospodářství bez bariér. Zatímco na dvoře vládlo zemědělství, o pár desetiletí zpět to byli družstevníci a jejich moderní domovy: kus zahrady, hned za dřevěným zahradním pavilonkem (který je přesným dvojčetem altánku na zahradě hradčanské Stachovy a Hoffmannovy dvojvily), si pro sebe urvaly dva družstevnické paneláky. Panelák na vesnici je něco, na co si vážně nepotrpím. právě že naopak. Nemohu se dočkat dne, kdy mi někdo jejich význam a výstavbu rozumně vysvětlí. Ale tak alespoň že z nich mají obyvatelé hezký výhled na vilu a třeba si tím i majitelé těch bytů zlepšují estetické cítění. Snad.

 
 
 
Uvnitř vily je dnes muzeum. Kubistický nábytek, lustry, porcelán, keramika, obrazy a grafiky. Balzám na duši každého, kdo se do her hran kdy zamiloval. Tak třeba "ultimátní" kolekce skleněných kubistických lustrů v dětských pokojích vily:
 

 
 
Kredenc v kuchyni a věšák v hale, rondokubistická váza od Ladislava Machoně (vyrobeno v Bechyni, 1920-22), stínohra kubistických tvarů na okenních roletách... parafrází řečeno: krása a nádhera střídá krásu a nádheru, jen tam vzadu je výjimka, dvě nádhery vedle sebe.
 


 
 
To, že je to stavba úžasná a skvělá a unikátní, si přečtete všude, však je to nad slunce jasnější. Co si na návštěvách podobných míst vždycky nejvíc užívám, je snění. Takové zasnění směrem do minulosti.
 
Vidět, jak tam majitel a židovský velkostatkář Adolf Bauer se svou o patnáct let mladší ženou Emilkou žili. Který kout měl asi tak nejraději on a který ona? 
 
Průvodkyně a skvělá povídavá paní správcová, nám říkala, že nahoru do patra prý manželé ani moc nechodili, horní pokoje že byly hájenstvím jejich dcer. Navíc v interiéru už s kubismem moc nepočítali, bylo toho na ně moc?
 
Proč si Bauer, jinak zdá se velmi konformní maloměšťák, vybral Gočára a rozhodl se postavit si ve vísce, v té době o pěti stech obyvatelích, dům, jaký ani v Praze ještě neměl obdoby? Kde se vlastně ti dva potkali? Nebo to bylo tak, jak se drbe, že strůjcem moderní stavby byla mladá paní domu, Adolf jí chtěl vyhovět, ale do domu si už hranatosti nepustil?
 
A v drbech můžeme pokračovat, proč si paní Bauerová tak brzo po manželově nabrnkla novou známost a utekla za ní do Prahy? A jak na dům reagovali vesničani, kteří prý Bauera zrovna dvakrát nemilovali?
 

Mojí lehkou úchylkou jsou také vědecké práce. Bakalářky a diplomky se dnes píší jak na běžícím pásu a tématem snad už bylo ledacos, včetně názorů na vesmír a přilehlé okolí. Nebojím se s nadsázkou přiznat, že sama jsem toho zářným případem. Nadšená jsem ale byla, když jsem zjistila, že i o této vile a rodině majitelů byla jedna práce napsána. Z ní jsem vyčetla zajímavé detaily: třeba že i Emilka se dožila, stejně jako její muž, jen padesátky. Zatímco on zemřel necelý měsíc po svých kulatinách na cukrovku, Emílie je nepřežila ani čtrnáct dní. Její poslední stanicí ale byla Osvětim, stejně jako pro její mladší dceru Hanu. Starší Věra zemřela v Terezíně.  

Ale zpátky do vily. Dobré je vždycky něco okopírovat. Krást jako umělec. Tady mi ke krádeži přijde vhodná znovu opravená keramika v koupelně (Rako). S jistotou bych si odpustila květinky, ale jen ten způsob cik-cak dlaždičkování je výborný. Jednoduchost, která se osvědčila před sto lety bude dobrá všude.


Byl pro vás tenhle post málo architektonický a máte pocit, že jste se o vile nic nedozvěděli? Vydejte se tam sami! Místa jako je zrovna tohle pozornost a přízeň turistů potřebují, stejně jako Češi potřebují je.

P.S.
Vilu spravuje Nadace Kubismus na venkově. Při jednom z výletů do Českého ráje jsme narazili na další památku, kterou by si také mohli zařadit do portfolia venkovských kubistických objektů. Je to aspirant s nezaměnitelným duchem doby.



Žádné komentáře:

Okomentovat