pátek 31. května 2013

Ze Santorini

Koho by napadlo v dešti něco natírat?



 
 
Tohoto nádherného svařovaného klenotu se chtěl O. nekompromisně zbavit, ale zaplaťpánbůh na vyhazov nedošlo a stojánek se už nemůže dočkat svého prvního fenomenálního léta v sytě modrém! Sice jsem si při natírání chvílemi připadala tak trochu jako umělec oblastního formátu a magnuskova všelidového typu, ale přesto mě kýčovitost kovových trubek úplně až zvrhle přitahuje.
 
Jinak modrá byla jasná volba. Modrá a bílá, to je jasné léto. Ve Středoklucích i ve Středomoří. A k našemu Barrandovu díky Kotasovi neodmyslitelně patří. Jestlipak když Patrik tvořil, myslel na Santorini? Na to bych totiž myslela i já, kdybych třeba právě teď měla navrhovat nějakou zastávku, protože stále odporně prší, že.
 
Malý náznak možné geneze barrandovské dominanty:
 

+


=
 



 
 
Užijte si páteční a poslední květnový déšť!  
 
    

čtvrtek 30. května 2013

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o tom, co mají vaši sousedé na balkoně, ale báli jste se zeptat

Highlighty tohoto týdne jsou hned dva. První je schůze našeho svérázného společenství. Budeme rekonstruovat balkony. Zatím se netrápíme s koncepcí celého záměru nebo nějakou sousledností prací a čehokoliv dalšího a to zase velmi trápí mě.

 
Balkony našeho domu jsou ale zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Máme celý repertoár sídlištní klasiky: pár zasklených, pár zamřížovaných, pár relaxačních s posezením, minimum vyšperkovaných (jen ten náš :)?!), ovšem nula džunglí, tedy tak zarostlých, že pomalu není vidět okna (u okolních vchodů ale dosti časté...). Vedeme i pár balkonů - skládek. To jsou místa, kam se sami majitelé bytu a balkonu nejspíš neodvažují vstoupit, nejspíš aby neohrozili tamní biotop. Skvělý příklad jsou naši sousedé. Na zaskleném balkonu spolu krásně žije plastový vánoční stromeček ve stojánku, krabice s letáky z Lidlu, prázdné, poloprázdné i plné konzervy s kočičím žrádlem, již ne zcela funkční skříňky data staršího než je den mého narození, nožky od kancelářské židle, spousty, spousty, nekonečné spousty oblečení mimo sezónního, sepraného i schnoucího na šňůrách a čokoládová velikonoční vajíčka. A protože jsme krkouni a neumíme kompozici ocenit, přibyl sousedský sololit.

Je to skoro takové (ale zaplaťpánbůh ještě ne zas takové) jako v perfektně napsaném textu Ivy Roze Skochové z loňského podzimu. Moc se mi líbí a rozhodně stojí za přečtení! Namátkou z nejsilnějších momentů:

  • Kdyby mi to nebylo hloupé, asi bych začala rozhovor otázkou: „Nevadí vám chodit do tak útulného a hezkého domova přes tak strašidelné společné prostory?" Asi by na mě zírali úplně stejně jako tenkrát ten člověk v Rusku, kterého jsem se ptala, jestli mu nevadí jezdit do svého luxusního paláce po rozbořené cestě. Jeho odpověď zněla jako manifest všeho toho nejhoršího, co z lidí komunismus může udělat: „Ten dům je můj. Ta cesta je všech." Jeho pointou bylo, že nemá cenu zkrášlovat něco, co nemáte pod svým jménem v katastru nemovitostí.

  • „Lidé se v komunismu nenaučili respektovat společné prostory, protože negativně vnímali veřejný prostor jako takový. Úplně ho vytěsnili, naučili se ho ignorovat a zavírali se před ním v mikrosvětech svých bytů, domů a chat," dozvěděla jsem se.

  • Všechno, co nepotřebují, dávají na balkon. Doma jim to pak nedělá nepořádek.

  • Ne všechno, co je bordel, je i sexy.
A hlavně:

  • Ale já si ještě pár let počkám. Někde uvnitř cítím, že vlčí architekti plánují comeback.

Podpis.


Druhý je déšť. To je setsakra tahák. Inspirována malinami rotuju celý večer Umakart. Kapela s takovýmto názvem (a ještě všímejte třeba i toho obrázku u klipu - ach!) je v paneláčku top oblíbená, to je nad slunce jasné. Tak ať už to slunce ale vyleze!

středa 22. května 2013

Sousedský Barrandov


Pozvánka na dle mého mínění skvělou akci - díky za takové nápady, a houšť. Jenom vážně nechápu, proč "typickou americkou". Nedovedu si představit, že by mě to mělo nalákat, spíš naopak. Ale to je třeba jen můj vrtoch. Užijte si to!

úterý 21. května 2013

On/Off

Nejen u nás je duha sídlištěm živa. V polských Katovicích mají také krásné pastelové fasádičky, ale jeden panelák v ulici profesora Jana Mikusińskiego, číslo 5, je výjimečný. Nejen výhledem na krásný kostel a cestu lemovanou alejí, ale právě i fasádou. Vznikla loni v dubnu během katovického festivalu street artu, namaloval ji Španěl, který si říká escif a podle mě je báječná. Na Google mapách je záběr z loňského května, takže je vidět krásně i reál. A já se ptám, kde se dá v Praze, v Čechách, potkat dobrý sídlištní street art?



 

pondělí 20. května 2013

Z hor do údolí


Nic lepšího než tenhle nadpis mě při pohledu na graf nenapadlo. Je vytažený z tohoto článku. Víte, jaká je v údolí největší zábava? Koupit byty rovnou dva a mít sto třicet metrů privátního betonu! Vzhledem k tomu, že se jedná o nabídkové ceny, bude finální nákup doslova za hubičku!   

sobota 18. května 2013

Truhlíci

Když odcituju svůj poslední post, ve kterém jsou slova Michala Kuzemenského: "Sídliště má však - v dobrém slova smyslu - plnit především sen městského člověka o bydlení v zeleni. To byla původní myšlenka avantgardy. K sídlišti bych přistupoval tak, že bych právě tento největší klad rozvíjel," je asi spoustě z vás jasné, že houston má problém. Některá sídliště jsou tak zalitá v betonu, že by zelenou pohledal, pokud s ní tedy nejsou například natřené lavičky. Aby bylo jasno, co přesně myslím, tak tady je jeden krásný příklad, přímo vzorový: rekonstrukce Tilleho náměstí na pražském sídlišti Barrandov, proběhla pod taktovkou pana Jančíka a stála krásných pouhých třiadvacet milionů korun!

Před:




Už ve vizualizacích to vypadalo nádherně:



A tohle z toho vzniklo:


 

Ano. Radnice Prahy 5 navíc loni zahlásila, že letos, v roce 2013, proběhne další úprava této lokality, protažená ještě dále do sídliště (více se dozvíte například zde). Samozřejmě, že se nic neděje, ale skoro by se chtělo říct, že možná líp. O tomhle počinu zase někdy jindy více, jedno je ale jasné: nebozí občané si musí pomoci sami, že (pozor, nebezpečí velké nadsázky!). Zeleň ať si obstarají sami, nejlépe na balkonech a tak je tady malý inspiromat.

U Chládka, v oáze hanspaulských zahrádkářů, kterého se sluší párkrát za sezónu navštívit, protože to aktuálně patří k dobrému tónu (a ani na sídlišti se nám to samozřejmě nevyhnulo), jsem objevila bezvadné květináče, domácí zahrádky a truhlíky od firmy Burgon & Ball, kterými jsem byla dosud nepolíbená (nechápu). Je to sice trochu drahá sranda, ale vskutku inspirativní. Nejvíc mi učarovaly proutěné obaly a promyšlené návody vhodné i pro totální pěstovací zabijáky mého typu, před kterými se chudinky rostlinky choulí v krámě do koutka, aby si je náhodu nevybrali a nebyly tak odsouzeni k smrti v záhubě. Firma se navíc chlubí tím, že takový truhlík vám zaručí zdraví, krásu a doživotní vitalitu, neboť jeho velikost přesně postačí k pěstování v Británii propagovaného programu "Pět porcí (zeleniny a ovoce) denně".


   
Když se ale zadaří (nejen na propagačních fotografiích), je to paráda. Barranďáček doporučuje i pro paneláček. Je to opravdu vkusné.




 
Mimochodem, když mluvíme o truhlících. V republice nejspíš neexistuje nikdo, kdo by neznal smíchovské truhlíky. Hádám, že stejně tak by člověk s lupou hledal-nedohledal někoho, komu by se líbily, ba byl by z nich nadšen. Touha změnit jejich beton v rozkvetlou oázu zřejmě sedla už na konci dubna na partu chlapců a děvčat z "elemsíčkova" světa bez peněz, což je krásný záměr. Osázeli květníky kousek od Smíchovského nádraží, v doslova odporné a bezútěšné zóně pár rostlinkami. Uplynuly tři týdny a pokud vím, ještě to nikdo výrazně nezničil. Ono toho taky nebylo moc - ne, že bych nějak chtěla snižovat onu myšlenku, nebo záměr, naopak! Spíše mě mrzí skutečnost, že to nebyla moc tak spontánní a radostná akce, jak se organizátoři snažili popisovat, ale spíše se asi snažili upozornit na svůj projekt a skutečnost, že se z původní platformy přesouvá i na sociálních sítích pod jinou. Na tom není celkově nic špatného, ale trochu mě to od téhle party prostě zklamalo. Nikdo asi nedělá nic jen tak a zadarmo.  





Aby se vědělo, nejedná se o jediné víc zazeleněné truhlíky na Smíchově! Jen o ulici blíž k řece, u Erpetu, jsou všechny truhlíky osázené trávou. Krásně zelený trávníček cudně schovává i lidmi pohazované odpadky a vagly. Hádám, že Mazánek s Kolibříkem, co si sem rádi chodí prošvihat údery, to nechali osázet, protože se jim z toho hnusu už dělalo blivno (nedivím se jim) a když už s to tam teda asi museli nechat líbit, tak je to krapánek lepší než jinde, žejo. Hádám, že se budou nejvíc bavit až to budou zaměstnanci stříhat, ty miniaturní trávníčky. Tuším, že ve výzbroji budou manikérské nůžtičky.     

Jinak protože se snažím samozřejmě býti vzorem, moje truhlíky už dávno krásně visí na balkoně. Tady jen malé foto letošního výpěstku, ještě nezavěšeného.



úterý 14. května 2013

Česká architektura na sídlišti


Nedávno vyšla ročenka (2011 - 2012) s výběrem 32 kvalitních českých staveb, sestavená podle představ architekta Michala Kuzemenského. K mé radosti se v ní objevila nejen má (už) oblíbená řepková pole, ale i sídliště. Sice ne Barranďáček, ono zatím taky co tady, ale Jižák na rozjezd docela dost dobrý. V podstatě se jedná o přístavbu třináctipatrového věžáku-paneláku, kterou postavili na nízké sousední bývalé kotelně. Je v ulici Steinerova, č.p. 974, projekt nesl stejné jméno. Už je samozřejmě vyprodáno, kdyby někdo z vás měl zájem, a další v ulici (pro porovnání) aktuálně ke koupi není.  

Tuhle starou fotku z "Před" má ještě v archivu Google. Nízká stavba je právě ta, na kterou padla karta.


Dům je tvarově i barevně krásně střídmý, nepraští do smyslů na první dobrou, což tedy přesně zapadá do systematiky výběru, jak si ji Kuzemenský naplánoval. Balkony jedou přes celou stěnu, nádhera, určitě se tam vyjedu v létě podívat, jestli se je podaří obyvatelům pěkně zazelenat. Autory bytového domu jsou Hana Seho (dnes R.U.A.) a Petr Hlaváček (Architekti Headhand). Pro podrobnosti si kupte ročenku :)


Ještě víc než samotný dům v ročence, mě zaujalo výběr výběru v posledním květnovém Espritu (který už si nekoupíte, což mě mimochodem pravidelně naštve - tedy jen když si ho nestihnu koupit, unikne mi často něco opravdu zajímavého - stále bych jen o ten časopis, ani ne tak o deník, ale konec téhle vsuvky, která patří nevímkam, ale rozhodně ne teď sem).

Kuzemenský tam vybral nejužší top desítku a je tam i Steinerova. Víc než o domě v textu hovoří o jeho kontextu a prostředí. Pod něco bych se podepsala a vážně se mi líbí a je toho většina, o tom žádná. Něco je ale hozeno do placu od stolu z Karlína, ne z reality, to mě mrzí. Ale spíše to podle mě je ztraceno v někde překladu (čti v rychlosti v redakci). Lidé, čtete, já přepsala, pro přehlednost do odstavců rozsekala.

"I sídliště je tradicí; nejstarší sídliště jsou stará už půl století - a to je opravdu dlouhá doba. První plány na postavení sídlišť vznikaly v meziválečné době, navrhovala je tehdejší avantgarda a ta nebyla hloupá. Sídliště je dnes integrální součástí města, jinou než historické centrum."

"Sídliště má špatnou konotaci, historické centrum dobrou, ale tak to nemusí být. Měli bychom pracovat s tím, co sídliště nabízejí: tedy kvalitní bydlení v zeleni. Některá z nich už mají vzrostlé stromy, děti mohou být bez obav venku."

"Humanizace sídliště neznamená nabarvení fasád, ty nohou zůstat, jak jsou. A naznamená ani vytvoření ulic, ty samozřejmě na sídlišti nemají co dělat. Samozřejmě, že se musejí upravit paneláky, změnit dispozice bytů a dodat celému sídlišti potřebné funkce, které dnes chybějí."

"Sídliště má však - v dobrém slova smyslu - plnit především sen městského člověka o bydlení v zeleni. To byla původní myšlenka avantgardy. K sídlišti bych přistupoval tak, že bych právě tento největší klad rozvíjel. Snažit se udělat ze sídliště kamenné město je jako křížit kočku se psem."    

Velkou radost mám z toho, že se konečně opravdu začíná trochu víc o sídlištích bavit a není to tak černobílé.