úterý 2. dubna 2013

Baltské Velikonoce

Chvílemi se mi zdálo, že tam na severu, daleko, vysoko, nad námi, u Labe a u moře, jak kdyby svítalo na lepší časy. Jaro dělalo pokusy, lidé se na sebe permanentně usmívali i v nepříjemných frontách na toaletu, radostně si užívali volné dny, sluníčko do mrazu vysílalo nezvratné signály, že už se také těší a sladkosti byly jaksi sladší. Zelenější tráva, zajíčci odvážnější, no klasika.


Takhle to vypadalo u naší paní domácí v obýváku. O. sice trochu prskal, že hotel je hotel, ale pro mě to bylo zajímavější než pět tisíc sociologických dotazníků. Dáma v letech nemá v bytě jediný kousek, který by pocházel z obchodu. Všechno je buď z blešáku nebo od popelnic, nejvíc toho nashromáždila ale během posledních dvaceti let, na svých cestách, doslova kolem celého světa.



Nejen zajíčci byli odvážnější.

 Zepředu...
... jeho soused...

... a první dům zezadu. Vrtí ocáskem. Vedle rozstříleného kostela, přes kanál od přístavu, v památkářské zóně. Neříkám, že je to výkřik století, ale tleskám za to, že se nechrápe a nespí na Unesco vavřínech. Však vy víte.






Následování hodné jsou podle mě tři předchozí (prosolené) fotky a tyto tři další. Vynikající doplnění prostoru bytů o balkony, krásný příklad celkem elegantní a levné přístavby.



 
To jsou ale obrázky z príma čtvrtí Hamburku, jako je třeba vyvoněný bohémský Eimsbüttel, se kterým je to stejné jako s Českými Budějovicemi. Žít by tam chtěl každý. Neznamená to, že by v Hamburku nebyly paneláky. Ve čtvrti Altona, kde panely řádily, je to k nepoznání. O něco smutnější to je na sídlišti Osdorfer Born. O tom, co to znamená bydlet na hamburském sídlišti, dobře píše Peter Lau.  

Žádné komentáře:

Okomentovat