středa 10. dubna 2013

Aby se nezapomnělo na MDŽ


Minulý týden probíhal ve Veletržáku Architecture Week se čtyřmi tématy: Světlo v architektuře, Moderní design pro ženy (MDŽ), Happy Home (pražské bytové projekty zeleného bydlení) a We like it (lifestylová přehlídka).
Na můj vkus trochu moc věcí na pár metrech čtverečních, běžný konzument musel mít problém se s tím porovnat, o co komu tedy vlastně jako jde. V mainstremových médích stejně jednoznačně kralovalo MDŽ díky svému návodnému a zavádějícímu názvu a mezi odborníky vedlo Světlo. Tady nebo tady si můžete přečíst více novinových zpráv. Já vyzobám jen pár drobností, které mě zaujaly.

  • Plechárna/Jan Uldrych. Od něj je triptych hned na první fotce. I když předpokládám, že se sem obrazy vybíraly hlavně tak, aby barevně (tedy chladné šedo-bílo-černé valéry) konvenovaly modelovému bytu, líbily se mi ohromně.

(Nelze nezmínit, že mě tam doslova všude(!) dráždila lampa Tolomeo, ve všech možných velikostech a stínítkových variacích. Na tuhle fotku se vetřela taky. To asi abych nezapomněla, že její výkyvnou lustrovku máme na wishlistu :))

Mimochodem, nějak se nemůžu zbavit pocitu, že na těchto dvou Uldrychových plátnech je Jindra Vejvodová z AnFasu? Potvrdí/vyvrátí mi to někde?


  • trika Kamily Vodochodské. Z webu se moc usoudit nedá, předtím jsem ji také neznala a s tím, co jsem viděla naživo na ramínkách, bych si ten web teda fákt nespojila. Trika byla ale úžasná. Našly se na nich nejen supertrendy lebkouni (kteří už mi sice trochu lezou na nervy, ale pohltili mě taktéž) ale i nadčasovější aplikace, bylo vidět, že je to všechno ruční pečlivá práce a hlavně ten materiál! Láska na první dotek. Prodávala Mona, myslím, že bude stát za to, tam někdy vyrazit.

  • zrcadla z Porady. Perfektně by s nám hodila do dlouhé úzké předsíně. Barevně, tvarově, materiálově, prostě vším. Výrazně mi ale nepadla do noty cena. Sada sedmi za necelých 40.000 vážně není za hubičku. Třeba to ale u nás vystavovatel a prodejce má za lepší cenu/v jiných sadách.  
 
Hned pod tahle zrcadla bych si dala klasický B&O přehrávač, žejo. Každý příchod domů, jedna velká diskotéka. S kruhem člověk aspoň ví, kam se točí svět.
 
 

  • světla z Volyně. Lehce unavené studentky vystavovaly světla svých spolužaček. Stínidla musela přesvědčit každého, že to s naším středoškolským vzděláváním není tak špatné. Mě ta svítidla nadchla hodně, dívky se dokonce pochlubily, že už jejich paní učitelka na výstavě jednala s někým, kdo by byl ochotný posunout to směrem do výroby. Pokud by se to podařilo, byl by to velký, ale zasloužený úspěch. Po smrštích všech těch nepoužitelných "árty" příšerností, co se velmi často z takovýchto škol valí, to je osvěžující, čistý, lehce skandinávský funkční design. 

  • krásní lidé. Myslím bez ironie. Krásné, opečovávané dámy všech věkových kategorií, krásní panové. Čisté boty, vůně, žádná zoufalí sběrači letáků s igelitkami z nákupních řetězců. Chvílemi jsem si myslela, že horečka přitvrdila a že ani snad nejsem v Praze! Děkovala jsem si, že jsem se oproti původnímu záměru, ač mi opravdu nebylo nejlíp, přece jen vybičovala a vypravila se ven se vším všudy, ne po houmlesácku, jak si s radostí občas vyhodím z kopýtka a kryju se jen slunečními brýlemi.

Jinak tam tomu vládla výstavní klasika: Sia, Snel z Loděnice (vybraná moc příjemná barevnost), Vágnerovy postele za miliony a Space4Kids. Jejich dětský pokojíček byl ale docela inspirativní. I když v tom ještě nejedu, dovedla bych si představit, že se tohle vmáčkne i do paneláku, je to praktické a nenatropí ostudu. Líbí se mi barevnost a vtipné zpracování na první pohled totálně obyčejné sestavy. Při bližším ohledání je vskutku prostorná a děti v ní rozhodně nebudou slisované jako ve starých známých dvoupatrovkách, které mi přišly hodně radikální už v dětství, když jsem je vídala u kamarádů doma.


 





 

2 komentáře:

  1. Díky za prohlídku. Na výstavu jsem se nedostala, a ani bych ji takhle popsat neuměla, takže super počtení!

    OdpovědětVymazat