čtvrtek 14. března 2013

Problémy Šárky Sudové


Minulé pondělí vyšel v Ona Dnes fejeton Šárky Sudové (bývalé akrobatické lyžařky) o strastech a slastech bydlení v paneláku. Šárka je vtipná a líbí se mi její odvaha, s jakou hovoří o svých sousedech. Třeba tam ale je velká autorská licence... kdo ví.

Její panelstory má ten správný věžákový rozměr: bydlí v třináctém patře. Řeší hlavně sirénu, zabudovanou hned na střeše bytu (zkouška v poledne v každou první středu v měsíci je asi trochu mazec, ale zase by o jakémkoliv nebezpečí věděla jako první) a společné úklidy. Ani jedno se, zaplaťpánbůh, našeho paneláku vůbec netýká. Pokračuje ale taky v příhodách týkajících se drobných lupů, výtahové konverzace (pro každého, kdo se tématem potýká, doporučuju inspirativní četbu Simiona Výtažníka o týpokovi, který rozjímal ve výtahu rumunského paneláku a jak by se mohlo z popisu zdát, skutečně se nejedná o sci-fi)  a lehce se dotýká zabydlených bezdomovců (také jen literárně, samozřejmě).

S lecčím z toho už zkušenosti naše číslo má. Před necelým rokem nám z otevřeného botníku ze společné chodby vedle výtahu, kde jsme měli minimálně sedmero párů pánských i dámských bot, dva zmizely. Pozoruhodný byl zlodějův (byl to vlastně zloděj?!) výběr. K dispozici byla jak fungl nová obuv, tak už pár měsíců používáná a i poslední kategorie bot, používaných doslova roky, systémem "do rozpadnutí". Ty jsme nosili na zhruba dvacetimetrové vzdálenosti, pouze ve fázi lenosti, na cestu s košem do kontejneru. A zmizely právě ty z poslední kategorie: bílé holčičí vansky bez paty a pánské keeny, toho času skoro bez podrážky. Ostatní hodnotné boty, jak z hlediska funkčního, estetického, i finančního, zůstaly bez hnutí na svém místě. A tak mi při čtení Šárčina fejetonu, uzavřeného pointou se zametáním pod rohožku, bleskla hlavou otázka, zda nám nechtěl někdo něco naznačit? Všechny zbylé boty, vystrašeni nenadálým únikem našich pedálních informací, jsme uklidili do nitra našeho bytu. Upozornění možná zafungovalo.  

    

Žádné komentáře:

Okomentovat