čtvrtek 28. března 2013

Zelený čtvrtek

Dejte si dnes něco zeleného k jídlu, jak káže pranostika. Ale zkuste prosím něco jiného než autoři květinového věžáku na berlínském sídlišti Marzahn. Tam holt umí vždy překvapit.


Od pohledu je ale jasné, že tohle nevytvořili upjatí Němci, že. Na tuhle krásu si pozvali těžký profíky od sousedů, francouzské vzletné studio CitéCreation. Ti malují od Lyonu po Jokohamu a myslím, že hodně o nich vypovídá, že nejoblíbenější jsou jejich přirozené fresky v Šanghaji, kde si v klidu dali třeba dovádivý letní pohled na Montmartre na zeď obchoďáku a tvrdí, že jen málokdo by to poznal, že se nejedná o reál. Taky výborně vystihnou loga nadnárodních korporací, plátnem jsou logistické sklady za městem.  

Na Marzahnu šli ještě dál a na tenhle osmnáctipatrový věžák namalovali třeba alpskou vyhlídku, středomořskou náladu, amazonský deštný prales nebo čínskou zenovou zahradu, ba vešlo se toho ještě víc. Je to sice nesmírně krásné, ale obyvatelé domu té plytké estetice potřebovali dodat ještě skutečnou hodnotu, a tak je všechno na věžáku doplněné QR kódy, díky kterým si nebohý chodec cestou na autobus může počíst právě třeba o rostlinách na poušti. Edukace - checked!


Vyhrají si velcí i malí. Parádička!

Pozitiva to ale má - je to pravděpodobně jediná rozkvětlá věc, kterou v tomhle prapodivném velikonočním bezčasí letos uvidíte. A pro snílky přidávám adresu věžáku: Allee der Kosmonauten 145. Možná znamení?



 Nemůže samozřejmě chybět obrázek, jak odporně šedivý a nudný byl ten barák dřív!

 
A na závěr ještě jeden bonus, také z Berlína, aneb zeleň pouze lokálně, pro umírněné, odpůrce globalizace a milovníky romantiky, co chtějí bydlet v sedmém patře v koruně cypřiše. Stejně jako všechny ostatní fotky z CitéCreation. Místo, kde se dost možná inspiruje nám dobře známý a oblíbený pan Strnad. Páni, já mu tady dělám mimořádnou reklamu, co? Zaslouženou ale!




středa 27. března 2013

Všechno nejlepší k narozeninám, Miesi!

Milý Miesi Van der Rohe, přeji krásné 127. narozeniny!

Ke gratulaci připojuji pár obrázků rozkošného sídliště, jak si ho představoval sám pan Mies... Píše se rok 1962, jsme v Montrealu, adresa zní: Rue de Gaspé, Tourelle-Sur-Rive.




Podívejte se na Miesův sídlák na mapě a projděte se po okolí, kde si na trávě hoví místní... dodnes se jedná o prestižní adresu. Bohužel se mi nepodařilo v domě najít žádný pronájem ani prodej... máme smůlu :)!

A ve stejném roce, o "pár" kilometrů dál, na jiném kontinentě a v jiném světě, v pražské Krči, se sní nějak takhle:

Josef Kalous, Josef Polák, Jaroslav Vlašánek: Sídliště Krč, skica, 1962, Útvar rozvoje hl. m. Prahy





úterý 26. března 2013

Bratia krotia. A pěkně od podlahy

Sídliště je barevné peklo. A někdy může být i hůř, to když po paletě s barvami sáhne pan Mistr, je v dobré kondici, družstevníci jsou také výtvarně naladěni a co víc, předseda byl loni na dovče v Pompejích. Pak to není přece žádná nedejbože archytektůra, že, pak může vzniknout fakt klenot.


Slováci se rozhodli zkrotit tuhle zoufalou divočinu sídlišť: musíme mu dát řád. Šedá, bílá, pár doplňkových barev. A pustili se do toho s mimořádnou vervou. Napříč slovenskými médii se valí vlna nazvaná Fasády a nikdo nechce stát mimo, minimálně už proto, kolik lidí bydlí třeba na Petržalce, kde to ráno i večer na mostě vypadá jako hromadná mravenčí migrace.

Plán zní jasně: sjednotit v rámci experimentálního programu fasády v barvách a vlastně i tvarech, a to podle rozdělení na jednotlivé bloky, suplující sousedství, běžná ve starých zástavbách. Zástupcům Fasády určitě nejde o nějaké potlačení barev na sídlišti a zestádnění, tak jak se už na mnoha diskuzích snaží někteří naznačit, řekla bych, že spíš naopak. Jednoduše cítí bytostnou potřebu dodat sídlišti tolik potřebný pel elegance, stylové čistoty. Stejně jako u nás, ani na Slovensku nejsou sídliště Bronx.
Tady máte nějaké brutální ukázky toho, co se děje i v našich luzích a hájích:




Fotky pochází z famozní FB skupinky ArchWars, napříč republikou

To je parádička, umtata, co?! Bohužel je to tragédie. Naprosto souhlasím s Fasádami:

1. podoba domu by se neměla nechávat pouze v rukách samotných obyvatel. Desítky a stovky lidí bydlí v okolních domech a ulicích, musí se na ty běsné výtvory denně dívat. Nutně se musí situace začít řešit s odbornou veřejností

2. skvělý nápad je i osvěta, do jaké se Fasády pustily na webu. Skvěle by se myslím uchytil interaktivní modulátor, kde by si leckdo mohl vyzkoušet barevnost sám doma a postupně pochopit, že tím, že se nechají na fasádu namalovat duhové kosočtverce, domu vážně nepomůžeme, i když to verbálně převedeno zní vážně dynamicky a neobvykle

3. není potřeba rozbíjet monolit tvaru sídliště. Panelák je prostě panelák a Hradčana z něj neuděláte, ani když je na ně namalujete (zde vřele doporučuji všem, kteří si libují v sebedestrukci, prolistovat si před spaním galerii výše zmíněného artmága Strnada. Prosím, dejte mi pak vědět, jestli je teda iluzivní malba víc umění nebo víc řemeslo, ve mě se to pralo, pravdy nedobralo...).

4. trošku mě děsí ty pastely. Jsou globálně v pořádku, ale pozor, není pastel jako pastel. Radši bych asi zavedla pojem tlumené barvy. Meruňkový mor by totiž mohl zmatečně nakazit celé království a probušit se z obýváků ven.

5. Plán je to super a Fasádám patří zasloužený aplaus. Doufám, že se bude dařit v realizaci a že to nabere i nějaké obrátky dál za experimentální sídliště Ružinov. Bude to taky potřebovat nové injekce nápadů, s tím jediným, co zatím je, se nevystačí všude. No a taky doufám, že se nás bratia vyhecují k nějaké akci!


Podle Fasád by to takhle nějak mělo vypadat:


 
 
Na to, že plánování fasád v hnízdech sousedství je dobrý nápad, s neutrálním základem a barevnými variacemi, už na Slovensku (v Bratislavě) přišli a není to úplně blbý. Zdá se dokonce, že to nemělo a ani nemá s Fasádami nic společného a časově se od sebe moc neliší, trochu jako hromosvod, na dvou místech v jeden čas stejný nápad... Není to sice rozhodně tak stylově čisté jako Fasády, ale povzbuzující rozhodně. Fotokoláž je z FB Eurostavu Slovakia.
 
 
Takže "vono to pude". Ještě pár inspirací ze zahraničí, kde "už to de". Krásné příklady, že není nutno se trápit se štětcem namočeným v turboextra barevném balakrylu, aby to na sídláku vypadlo k světu:





Poučení navíc z těch několika málo fotek? Důležité je i zelené okolí - ani panelák z nebe nespadl a je potřeba zahrada kolem něj. Jak tvrdí český-australan, krajinář Sitta - bez zahrady člověk nemůže být.

pondělí 25. března 2013

Celý báječný rok s Lucií a Ivanou


Lucie Lomová vytvořila pro Českou televizi další ze svátečních kalendářů. Ona i její sestra Ivana jsou pro mě naprosto nenahraditelné, potřebuji je v každém ročním období. Ale doufám, že to zimní už brzo skončí.

Nejraději mám prudce letní Život je dobrý. Mokrá a klidná atmosféra s tajnou drbárnou, ze které pomalu stéká jahodové calypo... lepší název asi vybrat nešel.



středa 20. března 2013

Jaro začíná na sídláku. A jeden kaktus, co to popletl

 



Od poledního mám pocit, že se radikálně oteplilo, sněhu už skoro nevidět, vatu jsem obdařila řeřichou a vyndala ze skrýše léty posbírané kraslice brutálních barev. Adrenalin stoupá, jaro je tu. Vytasila jsem i chlupatá kuřátka, prostě vše jak má být.

Jenom ten jeden chudák vánoční kaktus v pracovně to zase trochu popletl. Slaví totiž všechny křesťanské svátky. Svému jménu dělá čest, každé Vánoce vykvete na čas a zoopakuje to zase na Velikonoce. Pokaždé se trefí, je to k neuvěření. Možná to bude tím strážným Michalem.



 

sobota 16. března 2013

Hospoda, hudebka, řeznictví, park a kostel

Navždy ovlivněná dětstvím v polabském maloměstě zcela přesně vím, co potřebuje člověk ke spokojenému žití. V dochozí vzdálenosti (maximálně pár minut na kole), nejlépe pěkně při sobě, na náměstí, musí být:
  • dobrá hospoda (ve které se dá posedět v létě na zahrádce, v zimě se jde na tancovačku, co se jí říká "ples"), 
  • lidová škola umění (nebo po dnešním základní umělecká škola),
  • řeznictví (žádný řezník pan Vocílka, ale skutečné maso s původem),
  • park (jsem schopná akceptovat i lesoparky a podobné náhražky, ale zámecký park se zámkem či letohrádkem s vyhlídkou na sto procent nic jiného nenahradí),
  • kostel.

Nemusíte si před spaním nutně číst z Bible a vlastně ani být pokřtěný, a přesto se v životě všech jistě objevují chvíle, kdy je dobré mít kostel po ruce. Minimálně při půlnoční, že? Mě samotnou už jen to vědomí, že blízko kostel je, uklidňuje.

Kostel je i přesně to místo, které sídlištím schází. Barrandov pomalu, ale jistě hlásí změnu. Nejen, že už celkem dlouho je zveřejněn předběžný návrh stavebního programu a tento záměr ohlášen (najdete zde), ale už jsou k dispozici i nabídky návrhů kostela a komunitního centra. Prezentace architektonických návrhů a projektové dokumentace bude zítra po druhé mši sv. - v rámci "farní kávy" na zlíchovské faře a druhá pak za čtrnáct dní, v neděli 31. března, také po druhé mši sv. na zlíchovské faře, podrobnosti tady

Já jenom pevně doufám, že se to někde nepokazí. Že to dopadne dobře. Funkčně, moderně, prakticky, stylově. Nadšená jsem doslova byla z liverpoolské katedrály. S moderní kavárnou, kvalitním knihkupectvím s bohatým výběrem, obchůdkem s dekoracemi, doplňky a designem. Žádné kýče, ani církevní, ani světské, se tam neodehrávají. Lidi si přijdou posedět, popovídat (sami se sebou, i s kýmkoliv jiným :)), dát si dobrou kávu, koupit narozeninový dárek... Nebojí se tam uspořádat ani dance party. A tak nějak přirozeně pokračuje život kostela, zakomponovaný do každodennosti lidí... Snad to potká i nás. Prohlédněte si inspiraci z Liverpoolu na fotkách.







pátek 15. března 2013

Brno je červené a modré. Co s pastely a blobem

Z času na čas mě to zavane do Brna. Naposledy jsem zaznamenala něco víc i něco míň krásného z moravských luhů. Z obrázků je krásně vidět, že tahle funkcionalistická doslova mecca, je nádherně barevná - bíle, modře, červeně. Dokonalá vlastenecká trikolóra. Barvy ve své základní podobě, v prostých tvarech teprve nabírají na plnosti.





Na fotkách jsou exteriéry a interiéry dvou nádherných brněnských kaváren. První je "Zemanka", Zemanova kavárna, dnes Pavillon, o které nádherně píše Simon Mawer ve Skleněném pokoji. Úplně vidím, jak "paní Tugendhatová" s Hanou usrkávají kávu a řeší svět. Chtěla bych tam být s nimi. Druhá je Era, v krásné čtvrti, ještě krásněji opravená. Být v ní přináší jen radost. Je dobré si připomenout, jak tristně vypadala ještě nedávno, třeba tady na šumném videu. O to víc si pak člověk užije posezení v ní.

Nádhera by byla, kdyby v Brně stály Paneláky. Paneláky s velkým P, které by hrdě nesly tradice a pomalu se měnily v podobné skvosty. Nemyslím si, že by to nešlo. Tak to jsme se ale jen na chvíli zasnili. I když neříkám, že všechny problémy tkví v zateplování a barvě, protože to bych lhala, nelze se u ní nezastavit. I ve městě Brně, zlaté to lodi, milují, jako jinde v republice, pastely. Je to asi nakažlivý mor sídlišť. Pastelová fasáda, nebo lépe, v posledních letech, "superřvavá". (A všechny obýváky ve vchodě mají jistě meruňkovou výmalbu a kuchyně diagonální dělení, minimálně dvou barev na zdi. Ale o tom zase až někdy příště). Proč si prostě nevezmou příklad z toho, že v jednoduchosti je krása?

Abych ale jen nekverulovala, v Brně Bystrci, umí celkem pěkně zacházet s balkony. Nebo rozhodně lépe než v Praze.



A na závěr jedna teskná sídlištní. Ano, je na ní "blob". Vidět ho jako model, tvářící se jako zastávka, ve které je na zemi položený zelený zátěžový koberec, nasáklý vodou a bůhví jakými ještě jinými tekutinami, je vážně nepěkný pocit. Jestli se nepletu, zastávka se dokonce jmenuje Loosova. Co by na to chudák pan architekt asi řekl. Blob na Lesné je zločin?





čtvrtek 14. března 2013

Árty panelák

Je panelák umění? Panelák je umění! Zn.: Mladí vědí.


foto: Artlist
 
Panelák pro akci KC Zahrada na Jižáku, David Böhm a Jiří Franta, 2008, malba na dřevotřísce, 3x3x3m.


foto: Radek Jandera

foto: Pavla Ortová

 
Tyhle věci jsou ukázky od Tomáše Džadoně, původem Slováka, rozebírajícího svůj panelákový původ až do jádra panelu, doslova. Žije a tvoří v Praze i Bratislavě.
 

Je možné, že mladí Slováci jsou v postoji k panelákům a jejich architektuře mnohem dál a vlastně úplně jinde, podobně jako je mezi mladými Čechy a Slováky až do očí bijící rozdíl v hudbě?