neděle 22. prosince 2013

Pokoj lidem dobré vůle

Málo času, spousta lásky. Pokoj lidem dobré vůle od Jaromíra Čejky, via Paneláci. Krásnou zlatou neděli přeji.

čtvrtek 12. prosince 2013

Paneláci


Dnes to bude o vizuálním pohlazení a doporučení. Díky skvělému projektu Paneláci, na který vás chci už taky drahný čas upozornit, jsem se dostala k blogu "Home is where your plattenbau is". Autor od července 2011 každý měsíc publikuje hned několik báječných fotek paneláků a sídlišť doslova z celého světa. Budete se možná divit, ale žádná fotka z české kotlinky se tam dosud nikdy neobjevila. Zato naši východní bratia jsou tam zastoupen hned ve čtyřech kouscích: horský barevný Poprad, dvoje Košice a studentské koleje z Bratislavy.





A tak když tam není naše domovina, přidala jsem tam něco z mnou oblíbené Indonésie. Ano, i ta se ve výčtu objevuje. Kochejte se jakartskými paneláčky a mějte krásný den!





pondělí 9. prosince 2013

Noční hlídka


Do prosincové noci posílám jednu barevnou krásu. Svíčka z jednoho z minulých příspěvků se vybarvila do semiše. Cože? Jen, že její mihotavé a měňavé odstíny jsou ve stejných odstínech, v jakých zahajovala v polovině listopadu kapela Suede svůj koncert v Lucerně. Nenapadlo mě tak nic méně návodnějšího, než ty fotky pospojovat - fakt jsem nepoužila jediné úpravy.
Náhoda, nebo osud :)?    


Suede, ta výpověď celé jedné generace, mě nejprve absolutně minula (vzhledem k mému věku je to pochopitelné). Seznámila jsem se s nimi až v jednadvaceti, na rozhrkaném trajektu na moři mezi Sumbawou a Floresem. Bodli mi a ukotvili mě tenkrát, v cizí zemi a na vodě, fungují dodnes. Koncert jsem si užila neuvěřitelně moc, byl to uragán energie. Fascinující také bylo, že frontman Brett Anderson neměl žádný bezdrátový mikrofon, ale oldschůl na šňuře, se kterou na pódiu švihal, jak kdyby díky ní chtěl odeletět do nebes. Kosmonaut mého srdce.  
    

Dobrou noc. 

čtvrtek 21. listopadu 2013

Zchudlá šlechta

V poslední době mám pocit, jako kdyby mě všude oblopovali naši severní sousedé, Poláci. Jako kdyby v České republice posílili PR, bez legrace. S Polskem se více méně teprve oťukávám, zůstala jsem dokonce ušetřena i pološílených nájezdů do Klodzka v devadesátkách. Teď čtu o Polsku a Polácích články, jak moc nás milují a my na ně prý jen prdíme, věnuju pracovní čas polskému designu, kamarádky mi říkají, jak prý jsou skvělé polské mléčné výrobky, všude na mě vyskakují inzeráty na polskou módu a shodou okolností dokonce letos na pravidelný adventní víkend nejedeme mile rozjímat a horečnatě nakupovat do Německa ani Rakouska, jako jindy, ale do Wroclawi. A přiznávám se, že se fakt těším a jsem zvědavá. To všechno dohromady mě trklo a podívala jsem se tak trochu na zoubek polským panelákům. Pokračujeme po jednom z minulých příspěvků o betonovém doupěti...  

Začala jsem u interiérů a hned první mě zaujal tak, že vám ho musím představit. Je to byt mladého páru, Kuby a Agáty. Přestože polštinou nevládnu a strýček Google je sice všemocný, ale jeho překladatelské schopnosti ještě mohou být pilovány, pochopila jsem, že:
  • A+K=VSL
  • jsou mladí a neklidní
  • mají hluboko do kapsy
  • touží po vyokých stropech a štucích starého bytu, ale skončili v paneláku. 

Myslím, že je to úplně klasický scénář. Místo bytu v centru sídliště, místo sto metrů s pokojem pro služku garsonka, tady konkrétně 31 metrů čtverečních, což je tedy vskutku partyzánské. Byt ale kompletně předělali, zdi napatinovali, na strop přidělali štuk, v koupelně nainstalovali tak trochu zámecké baterie.


Bydlení na mě přesto působí lehce bizarně, asi jako sídlo zchudlé šlechty. Ten byt je pro mě někde na pomezí světa polystyrénových stropních panelů a výprodeje v Ikea. K paneláku mi prostě nějak nesedí, i když se autoři-obyvatelé snaží držet trendu a celkem i jednoty stylu. Asi k tomu podivnému dojmu z interiéru přispávají i značně nekvalitní fotky a v reálu to vypadá skvěle, i když můj čálek kávy to úplně není. 


Přesto myslím, že by A+K měli dostat metál za odvahu, že se (nejen) paneláku nebojí, za to, že o domově uvažují s láskou a péčí (to se u nás, myslím tím v postkomunistických domácnostech, stále ještě nevidí tak často) a za to, jak jsou jiní - třeba okenní rámy mají v černém provedení - což je asi dost rebélie. Těšte se, mapování obrody panelu po Polsku bude v některých dalších příspěvcích pokračovat. 
 

 
  
 zdroj fotek zde

pátek 15. listopadu 2013

Barvy sídliště ve svíčce

Nikdy by mě nanapadlo, že někdo vyrobí romantickou svíčku s motivy sídliště a vůní štrůdlíku, respektive "Red Ruby Apple". A už vůbec by mě nenapadlo, že to bude Air Wick. Tuhle značku jsem vždycky považovala za marketingově náročnou, tedy tak trochu předražené nic. Když jsem ale tuhle skleničku v Bille vedle špaget objevila, musela jsem ji mít, i když ani tentokrát mi nepřišla cena za mainstreamovou svíčku (asi 140 Kč) úměrná.


Přiznám se, že jsem ještě nezapálila, jsem zvědavá na to proklamované "Changes colour gently". Doufám, že to nebude moc kolotočářské. Prostě takhle svíčka je pro všechny paneláky MUST :) Černobílé sídliště je podle mě pěkné a hodí se mi ke sbírce šutráků z pláží Severního moře.   


Bez zajímavosti taky není, že v US mají stejnou svíčku, co vypadá jak večerní pohled na Stodůlky, ale s jinou vůní "Cinnamon Roasted Chestnut"... holt každému co jeho jest: nám skořicový štrůdl, jim horké skořicové kaštany. Prostě je to tady :)! Ať žijí Vánoce! 

   


úterý 5. listopadu 2013

64 metrů ve Varšavě

Panelový byt pro ty, co se nebojí. Architektonické studio Medusa z polské Bytomi vytvořilo před šesti lety alternativní panelákový interiér.


Nahatý panel, rozvody na stěnách, dvě lampy Tolomea v ložnici, továrenský lustr a židle v kuchyni, plechové skříňky v obýváku, velké vázy a lucerny na zemi, stropní svítidla v šatně jak z dílny od automechanika, posunutý celoprosklený sprchovací kout...
No, tohle není meruňkový mor!    









pondělí 4. listopadu 2013

Volbenka

Dnes hodinu před půlnocí přináším další link.  Paneláky se dokáží vecpat opravdu všude. Jsou ztepilé a schopné a tak není divu, že omámily nejednoho komentátora.


A o čem se bude mluvit po tomto postu?


O komentáři Petra Holuba, jeho analýze bohatých v centrech měst a chudých na okrajových panelových sídlištích a o tom, co a proč vhazovali tito lidé do volebních uren. Lidi, lidi, vy co tu bydlíte, vy jste prostě nuda, nuda, šeď, šeď a za to, že populistické strany zvítězily, můžete hlavně vy a vaše pitomý hypotéky na bytový jádra.

A nebo taky že mi to furt nějak nevychází a já už to musím poslat, protože v šest zavírají v čistírně a tak třeba... "Třeba v Plzni nové strany příliš neuspěly v panelových sídlištích Skvrňany a Bolevec, vynahradily si to však v centru a na periferii." ... a vypadá to hned fakt dobře. No ne?!

Povznes se. Baladický post plný trapných náznaků, které jiným hřímavě zamítám doplnila skvělá fotka Romana Vondrouše z kolekce Fragmenty metrolopole, vytvořená z Grantu Prahy Czech Press Photo - pražská sídliště. Díky a dobrou noc. 



středa 30. října 2013

Stydlivé linky

... po ostudně dlouhé přestávce mi stejně nezbývá čas na pořádný post, i když se náměty už nedočkavě třesou připravené v kolonkách na vypuštění ven do světa. 

Dnes tak chci jen upozornit na dva zajímavé články, které jsem v minulých týdnech zaznamenala.

První je rekonstrukce panelového domu v Rožnově pod Radhoštěm, která se vskutku povedla - čtěte na Lidovkách.

Druhý vypráví o paneláku v Moravské Třebové, který se rozhodl jít proti všemu dosud známému, odstřihl se od centrálního vytápění a pořídil si tepelné čerpadlo. Tedy spíš jeho obyvatelé :) Esteticky (na rozdíl od předchozího) to je ovšem hodně, velmi hodně na štíru. Čtěte na iDnes.cz.  



pondělí 14. října 2013

Nemůže nebýt - na dotek.

No jasně, pár slov o Designbloku. Bez toho nelze existovat a je to dobře - je to stále ta největší a nejlepší přehlídka designu, jakou v našich luzích a hájích máme. Letos jsem ale silně pod vlivem a jen tak něco mě neuspokojí. Pod dánským vlivem. Fakt mi stačily jedny svátky v Kodani na to, abych pochopila, kolik práce tady ještě máme před sebou! (A omílám to v každém druhém postu tak, že už vás to musí štvát a já si říkám, co mě ovlivní na příští rok :))

Místo toho, jak všichni teď vzdychají, jak to bylo úžasné a takové a makové, budu referovat "prudce" prakticky a zpravodajsky. Protože o všech highlightech si můžete nalistovat v milionech časopisů a na každém webu, vybrala jsem vám pár věcí, co se mě dotkly, když jsem se jich dotkla. Doslova.

1. Kamna Malmö od Lucie Smyslové - Ateliér Design interiéru - Fakulta umění a designu UJEP - Ústí nad Labem.
Vůbec to tam v tom Ústí neznám, ale asi se tam konečně budu muset vypravit, když se tam rodí takovéto věci. No neuchvátila by vás nádherná betonová kamna od holky, co se jmenuje smyslová, zrovna když koketujete s chalupářstvím? Jasně, že uchvátila. Tentokrát nepálila, byla na nádraží.

 
 
 
2. Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Jednička * hvězdička pro Kaspen/Jung von Matt.
Poznámky pod čarou, malé hvězdičky s doplňujícími informacemi, zataženo za černým sametem. Podle textu tvůrců se jednalo o: "projekt několika art directorů, textařů a accountů komunikační agentury Kaspen/Jung von Matt, kteří se nechali inspirovat jedním z největších nepřítelů jejich reklamních konceptů. Hvězdičkou, která dovoluje křičet lež a šeptat pravdu. Poznámkou pod čarou, která uvádí na pravou míru kreativní ztvárnění nudných obchodních sdělení plných nereálných úrokových sazeb a nesmyslných podmínek a vrací je tak zpět do racionálního světa byznysu.
Skupina ve své sérii produktů vystavených na Designbloku zkoumá, jak by mohl vypadat produktový a módní design, kdyby se při jejich tvorbě použil stejný postup, s jakým se dennodenně setkávají při práci v reklamě. Současně se ptá, zda skuteční designéři nezačali pracovat podobným způsobem. Návštěvníci výstavky proto dostanou vlastní hvězdičky, díky nimž budou moct uvést na pravou míru cokoli, co se jim nebude zdát, ať už na Designbloku, nebo kdekoli jinde."

 
A tak zde bylo k vidění třeba "Nene" (aneb jojo pro nenapravitelné pesimisty - hračka, která vypadal kupodivu stejně jako jojo, jen byla nefunkční), triko bez otvoru na hlavu, váza bez dna nebo lampa s vnitřním světlem zalitým v betonu. Vše u Kafky ke koupi, vše měkké ve své pravdivosti.
 
 
3. Jedním dechem do skla: Městečko od Michaely Tomiškové a Jakuba Janďourka.
Tohle jste nejspíš zaznamenali také. Třeba nádherné městečko, vesnička, hora nebo krajinka ze skla. Když jsem vzala do ruky jejich miniaturní tovární komín, teprve jsem pochopila, proč je to sklo kouzlené dechem! Musíte zažít.
 
 
   
    
4. Stoličky. Z Ateliéru produktového designu, zase FUD UJEP.
Prosté a účelné, přesto krásné. Sedělo se na nich pohodlně! Nejlepší pro mě zelený kmen Petry Mullerové a černá vlna Aleše Kachlíka.




5. Heineken jako od Louisiany. Místo, kde vám svítila láhev a v hlavě vám svitlo, "kde už jsem tohle viděla". Ano, v dánském muzeu moderního umění v Lousianě, od Yayoi Kusama, nádherně šílené japonské umělkyně. Letos oslavila 84 narozeniny.


6. Pavilon. Trochu mimo hlavní dění.
Keramická naděje na závěr. Stane se z vinohradské chlouby zase pýcha čtvrti? Snad jo. Vzpomínám na dobu nedávnou, kdy jsem v sousedství pracovala a každá návštěva dole umístěného Alberta bala očistcem. Dům duchů až to bolelo. Dnes dlažba od firmy Mutina, kterou navrhla Patricia Urquiola, je zatím dobrým příslibem. Snad to tak nevnímám jen díky své chalupářské vlně. Uvidíme, začátek dobrý, všechno dobré.


neděle 6. října 2013

Pro voyaery III.: 60 bytů s hádankou. Perličky.

Na začátek ještě jedna malá informace těžce/lehce od věci: i dnes pokračuje v českých luzích  a hájích Den Architektury. Vyrazte! Ale ještě předtím si naposledy zatipujte, kdo kde bydlí...

Na poslední okénko do šedesátky bytů jsem vybrala drobné perličky, které nejsou ani dramaticky krásné, ani nijak extra překvapivé, ani nevynikají ohyzdností, aby se dostaly do předchozích dvou výběrů, ale přesto si pozornost dle mého zaslouží.

1: Tady fakt nastartujte svou pozornost. Tady nutně musí bydlet skutečně výjimečná osobnost. Z čeho tak soudím? Ačkoliv všechny (!) ostatní byty v celé knize mají zmodernizovaná plastová okna, tady zůstala původní, krásná, protože viditelně repasovaná, zdvojená špaletová okna s kovovou kličkou! A všechno je vůbec jinak: žádná sedačka, ale postel před knihovnou... co dodat.



2: Obraz první - kuchyň běloskvoucí s hladkými liniemi, bílou beztížnou lesklou podlahou. Vzadu vykukuje historické křesílko. Obraz druhý - nábytek s pamětí, měkoučká podlaha a moderní obrazy. Bojovala tady duše s tělem?
 


3: V koutě basa od primasa, na podlaze lynchovská dlažba. V centru pozornosti pořádný jídelní stůl, kde se děje vše důležité: bouchá se do něj pěstí, je-li třeba a spokojeně se stoluje. Hudba je zdejší vesmír: jak jinak si vyložit disko-kouli v kuchyni...
   


4: Vítejte v katalogu. Vše je tak, jak má být. Dokonalé sladění barev, materiálů, tvarů a poměrů prostoru. Profesionální interiér pro profesionální bydlení.



5: Mañana znamená zítra. Tady se neřeší. A když už, tak maximálně centrování kola. Ukulele v křesílku a lesklý ořech "prvorepublikové" komody.


 
Všichni tito lidé bydlí v paneláku: 
 
1: Novinářka (62 let), bydlí zde 30 let.
2: Bioložka (37 let) s manželem umělcem, malířem (39 let). Mají dvouleté děcko a bydlí zde 4 roky.
3: Umělkyně (36 let) s manželem, kulturním manažerem (35 let) a 4 dětmi ve věku 4, 7, 9 a 13 let. Bydlí zde 6 let.    
4: Univerzitní kulturoložka (40 let), s jedním dítětem (2 roky). Žije zde 11 let.  
5: Studentka (21 let), bydlí zde rok.
 
Tak co na to říkáte? Přiblížil se váš tip alespoň trochu realitě? Po prostudování téhle knihy se odvážím skálopevně tvrdit, že nejen šaty dělají člověka (což doufám už všichni dávno víme), ale i byt odráží obyvatele a opačně. A to dokonale. 
 
Soudím tak přesto, nebo právě proto, že je to občas nadmíru zarážející - jedna z perliček, na které vás navedu: všimli jste si třeba u kulturoložky doma (obr. č. 4), že by prostor sdílelo kromě dospělé ženy i dvouleté dítě? Já ne. Stopy zahlazeny. Dál zkoumejte sami, je to tak nejlepší!