středa 12. března 2014

Jak se krotí slova v Paříži

V poslední době mě fascinují silné ženy. Významné, šikovné, chytré a zdatné, byť by to mělo být jen v rozměrech "okresního formátu". Přála bych si být jako Ony. Je dost možné, že takové, jaké si je já sama představuju, ani nejsou. Možná jsou takové jen z poloviny, možná jen ze třiceti procent. Ale také dost možná ze stopadesáti. Takové úvahy mě nesmírně baví. Fungují jako motor, pohání mě.

Když jsem narazila na fotky francouzského fotografa Baudoina, který zobrazil Pařížanky doma, tak, jak to zrovna vyplynulo, bylo jasné, že zase naskakuju. Rozumíte. Jsou krásné, noblesní, skvěle pózují, dbají na línii, úpravu zevnějšu i obydlí a tak vůbec. Novinářky a psavkyně, samozřejmě. I když to nejsou podle fotek úplně panelákové přístřešky, myslím, že se sem velmi dobře hodí. Berte to jako opožděný dárek k MDŽ.

1. Módní bloggerka Louisa Ebel, aka Miss Pandora


2. Editorka v nakladatelství, Blandine de Caunes, dcera slavného francouzského novináře Georga de Caunes


3. Novinářka píšící o stylu a designu, Laura Camille Saglio

 

 "Top osudy"? Vysněné joby? Ukaž se a ukaž, jak žiješ a my ti řekneme, kdo vlastně jsi.   
  

středa 8. ledna 2014

Paneláky jsou pro hipstery

Nový rok je tu s námi sice už osm dlouhých dní, ale ještě jsem se já, dívka marnivá, nedostala k tomu, popřát vám vše nej! Takže náprava: krásný rok vám všem, mí milí čtenáři a děkuji, že mi zachováváte přízeň, když vidím, kolik vás tu brouzdá blogem, tak mě to vždycky zahřeje a říkám si, že to s těmi paneláky ještě bude jednou světové :)!



Třeba tak podobně jako v Berlíně, metropoli hipsterů. Tam už prý panuje dobré dva-tři roky návrat do lůna betonu. Stát se majitelem panelového bytu je chytré, výhodné a dosti "hip". Dokonce už to má prý přesně ten "špás faktor", který hipsteři vyhledávají, jak zní ve videu:


Vybrané byty, které se tam objevují jsou ale moc pěkné. Paneláky pro 21. století, dávám jim zelenou!



neděle 22. prosince 2013

Pokoj lidem dobré vůle

Málo času, spousta lásky. Pokoj lidem dobré vůle od Jaromíra Čejky, via Paneláci. Krásnou zlatou neděli přeji.

čtvrtek 12. prosince 2013

Paneláci


Dnes to bude o vizuálním pohlazení a doporučení. Díky skvělému projektu Paneláci, na který vás chci už taky drahný čas upozornit, jsem se dostala k blogu "Home is where your plattenbau is". Autor od července 2011 každý měsíc publikuje hned několik báječných fotek paneláků a sídlišť doslova z celého světa. Budete se možná divit, ale žádná fotka z české kotlinky se tam dosud nikdy neobjevila. Zato naši východní bratia jsou tam zastoupen hned ve čtyřech kouscích: horský barevný Poprad, dvoje Košice a studentské koleje z Bratislavy.





A tak když tam není naše domovina, přidala jsem tam něco z mnou oblíbené Indonésie. Ano, i ta se ve výčtu objevuje. Kochejte se jakartskými paneláčky a mějte krásný den!





pondělí 9. prosince 2013

Noční hlídka


Do prosincové noci posílám jednu barevnou krásu. Svíčka z jednoho z minulých příspěvků se vybarvila do semiše. Cože? Jen, že její mihotavé a měňavé odstíny jsou ve stejných odstínech, v jakých zahajovala v polovině listopadu kapela Suede svůj koncert v Lucerně. Nenapadlo mě tak nic méně návodnějšího, než ty fotky pospojovat - fakt jsem nepoužila jediné úpravy.
Náhoda, nebo osud :)?    


Suede, ta výpověď celé jedné generace, mě nejprve absolutně minula (vzhledem k mému věku je to pochopitelné). Seznámila jsem se s nimi až v jednadvaceti, na rozhrkaném trajektu na moři mezi Sumbawou a Floresem. Bodli mi a ukotvili mě tenkrát, v cizí zemi a na vodě, fungují dodnes. Koncert jsem si užila neuvěřitelně moc, byl to uragán energie. Fascinující také bylo, že frontman Brett Anderson neměl žádný bezdrátový mikrofon, ale oldschůl na šňuře, se kterou na pódiu švihal, jak kdyby díky ní chtěl odeletět do nebes. Kosmonaut mého srdce.  
    

Dobrou noc. 

čtvrtek 21. listopadu 2013

Zchudlá šlechta

V poslední době mám pocit, jako kdyby mě všude oblopovali naši severní sousedé, Poláci. Jako kdyby v České republice posílili PR, bez legrace. S Polskem se více méně teprve oťukávám, zůstala jsem dokonce ušetřena i pološílených nájezdů do Klodzka v devadesátkách. Teď čtu o Polsku a Polácích články, jak moc nás milují a my na ně prý jen prdíme, věnuju pracovní čas polskému designu, kamarádky mi říkají, jak prý jsou skvělé polské mléčné výrobky, všude na mě vyskakují inzeráty na polskou módu a shodou okolností dokonce letos na pravidelný adventní víkend nejedeme mile rozjímat a horečnatě nakupovat do Německa ani Rakouska, jako jindy, ale do Wroclawi. A přiznávám se, že se fakt těším a jsem zvědavá. To všechno dohromady mě trklo a podívala jsem se tak trochu na zoubek polským panelákům. Pokračujeme po jednom z minulých příspěvků o betonovém doupěti...  

Začala jsem u interiérů a hned první mě zaujal tak, že vám ho musím představit. Je to byt mladého páru, Kuby a Agáty. Přestože polštinou nevládnu a strýček Google je sice všemocný, ale jeho překladatelské schopnosti ještě mohou být pilovány, pochopila jsem, že:
  • A+K=VSL
  • jsou mladí a neklidní
  • mají hluboko do kapsy
  • touží po vyokých stropech a štucích starého bytu, ale skončili v paneláku. 

Myslím, že je to úplně klasický scénář. Místo bytu v centru sídliště, místo sto metrů s pokojem pro služku garsonka, tady konkrétně 31 metrů čtverečních, což je tedy vskutku partyzánské. Byt ale kompletně předělali, zdi napatinovali, na strop přidělali štuk, v koupelně nainstalovali tak trochu zámecké baterie.


Bydlení na mě přesto působí lehce bizarně, asi jako sídlo zchudlé šlechty. Ten byt je pro mě někde na pomezí světa polystyrénových stropních panelů a výprodeje v Ikea. K paneláku mi prostě nějak nesedí, i když se autoři-obyvatelé snaží držet trendu a celkem i jednoty stylu. Asi k tomu podivnému dojmu z interiéru přispávají i značně nekvalitní fotky a v reálu to vypadá skvěle, i když můj čálek kávy to úplně není. 


Přesto myslím, že by A+K měli dostat metál za odvahu, že se (nejen) paneláku nebojí, za to, že o domově uvažují s láskou a péčí (to se u nás, myslím tím v postkomunistických domácnostech, stále ještě nevidí tak často) a za to, jak jsou jiní - třeba okenní rámy mají v černém provedení - což je asi dost rebélie. Těšte se, mapování obrody panelu po Polsku bude v některých dalších příspěvcích pokračovat. 
 

 
  
 zdroj fotek zde

pátek 15. listopadu 2013

Barvy sídliště ve svíčce

Nikdy by mě nanapadlo, že někdo vyrobí romantickou svíčku s motivy sídliště a vůní štrůdlíku, respektive "Red Ruby Apple". A už vůbec by mě nenapadlo, že to bude Air Wick. Tuhle značku jsem vždycky považovala za marketingově náročnou, tedy tak trochu předražené nic. Když jsem ale tuhle skleničku v Bille vedle špaget objevila, musela jsem ji mít, i když ani tentokrát mi nepřišla cena za mainstreamovou svíčku (asi 140 Kč) úměrná.


Přiznám se, že jsem ještě nezapálila, jsem zvědavá na to proklamované "Changes colour gently". Doufám, že to nebude moc kolotočářské. Prostě takhle svíčka je pro všechny paneláky MUST :) Černobílé sídliště je podle mě pěkné a hodí se mi ke sbírce šutráků z pláží Severního moře.   


Bez zajímavosti taky není, že v US mají stejnou svíčku, co vypadá jak večerní pohled na Stodůlky, ale s jinou vůní "Cinnamon Roasted Chestnut"... holt každému co jeho jest: nám skořicový štrůdl, jim horké skořicové kaštany. Prostě je to tady :)! Ať žijí Vánoce! 

   


úterý 5. listopadu 2013

64 metrů ve Varšavě

Panelový byt pro ty, co se nebojí. Architektonické studio Medusa z polské Bytomi vytvořilo před šesti lety alternativní panelákový interiér.


Nahatý panel, rozvody na stěnách, dvě lampy Tolomea v ložnici, továrenský lustr a židle v kuchyni, plechové skříňky v obýváku, velké vázy a lucerny na zemi, stropní svítidla v šatně jak z dílny od automechanika, posunutý celoprosklený sprchovací kout...
No, tohle není meruňkový mor!    









pondělí 4. listopadu 2013

Volbenka

Dnes hodinu před půlnocí přináším další link.  Paneláky se dokáží vecpat opravdu všude. Jsou ztepilé a schopné a tak není divu, že omámily nejednoho komentátora.


A o čem se bude mluvit po tomto postu?


O komentáři Petra Holuba, jeho analýze bohatých v centrech měst a chudých na okrajových panelových sídlištích a o tom, co a proč vhazovali tito lidé do volebních uren. Lidi, lidi, vy co tu bydlíte, vy jste prostě nuda, nuda, šeď, šeď a za to, že populistické strany zvítězily, můžete hlavně vy a vaše pitomý hypotéky na bytový jádra.

A nebo taky že mi to furt nějak nevychází a já už to musím poslat, protože v šest zavírají v čistírně a tak třeba... "Třeba v Plzni nové strany příliš neuspěly v panelových sídlištích Skvrňany a Bolevec, vynahradily si to však v centru a na periferii." ... a vypadá to hned fakt dobře. No ne?!

Povznes se. Baladický post plný trapných náznaků, které jiným hřímavě zamítám doplnila skvělá fotka Romana Vondrouše z kolekce Fragmenty metrolopole, vytvořená z Grantu Prahy Czech Press Photo - pražská sídliště. Díky a dobrou noc. 



středa 30. října 2013

Stydlivé linky

... po ostudně dlouhé přestávce mi stejně nezbývá čas na pořádný post, i když se náměty už nedočkavě třesou připravené v kolonkách na vypuštění ven do světa. 

Dnes tak chci jen upozornit na dva zajímavé články, které jsem v minulých týdnech zaznamenala.

První je rekonstrukce panelového domu v Rožnově pod Radhoštěm, která se vskutku povedla - čtěte na Lidovkách.

Druhý vypráví o paneláku v Moravské Třebové, který se rozhodl jít proti všemu dosud známému, odstřihl se od centrálního vytápění a pořídil si tepelné čerpadlo. Tedy spíš jeho obyvatelé :) Esteticky (na rozdíl od předchozího) to je ovšem hodně, velmi hodně na štíru. Čtěte na iDnes.cz.